Ve svých memoárech vzpomíná Georgij Danělija na film Slzy padaly jako na svůj nejtěžší film. Důvodů, proč se tak stalo, je povícero. Ten hlavní je asi ten, že proměnu hlavního hrdiny z láskyplného otce v nerudného dědka způsobí pohádkový motiv převzatý z Andersenovy Sněhové královny. Úředníku Vasinovi spadne do oka střepina z rozbitého kouzelného zrcadla, které proměňovalo dobro ve zlo. Od této chvíle jej rodina, spolupracovníci a lidé z blízkého okolí nepoznávají. Vasin se stává nesnesitelným nejen jim, ale i sobě, a teprve v okamžiku nejvyššího emocionálního vypětí má šanci získat zpět svou původní podobu. Jak se k němu postaví všichni ti, jimž ublížil? Na scénáři filmu se podílel Alexandr Volodin, s nímž Danělija spolupracoval už na Podzimním maratónu, velkou hereckou příležitost zde opět dostal Jevgenij Leonov. Mimořádná je práce se zvukem a hudba Giji Kančeliho, sugerující vnitřní stav hlavního hrdiny. Do zvláštní atmosféry této smutné komedie přispěl svým zpěvem i sám režisér. (NFA)