neoficiální název
Celuloidový či dcp, němý nebo zvukový, černobílý, kolorovaný či barevný, dvoj nebo více rozměrný, film od svého vzniku fascinoval. Od prvního veřejného promítání v Edisonově laboratoři po nejmodernější 4D kina nechal ustanovit zvláštní sortu lidí – filmové diváky. Ti před plátnem plakali, křičeli hrůzou, smáli se, jedli, pili, kopulovali i umírali. Kontroverzní italský filmař Marco Ferreri svým posledním životním příspěvkem rekapitulačně sestaveným z archivních i nově natočených záběrů vzdal holt stému výročí filmu a kinematografii jako celku. Jeho hrdinové nežijí na, ale před plátnem… (dopitak)