Italský režisér Mario Soldati natočil během 40. a 50. let třicet filmů, prosadil se ale také jako spisovatel a dramatik. Pocházel ze severoitalského Turína, kde původně studoval v jezuitském semináři, poté absolvoval vysokoškolské studium dějin umění na filozofické fakultě, tehdy se také začal stýkat s umělci různých oborů. Již v roce 1925 publikoval svou literární prvotinu, divadelní hru Pilát, následoval soubor povídek Salmacis (1929).
Koncem třicátých let začal Mario Soldati i režírovat, první tři filmy ale realizoval ve spolupráci s jinými režiséry, prvním z nich byl slavný filmař ruského původu Fjodor Ocep, s nímž v benátských exteriérech točil výpravný historický příběh TARAKANOVA (La princesse Tarakanova, 1938). Prvním Soldatiho samostatným filmem byla komedie SKANDÁL S DOROU (Dora Nelson, 1939). Již svým druhým počinem zasazeným do doby sjednocení Itálie v 19. století MALÝ STARODÁVNÝ SVĚT (Piccolo mondo antico, 1940) vytvořil jeden z milníků své filmařské dráhy. V roce 1943 kvůli sílícím perzekucím ze strany fašistického režimu znovu opustil Řím a pracoval v Neapoli, tuto etapu svého života později literárně zpracoval, jako ostatně svůj někdejší pobyt v USA.
Ačkoli byl Mario Soldati sám plodným spisovatelem, v řadě svých dalších filmů často vycházel z osvědčených literárních, případně divadelních předloh jiných autorů (MALOMBRA, 1942; NESNÁZE PANA TRAVETA – Le miserie del signor Travet, 1945; EUGENIE GRANDETOVÁ - Eugenie Grandet, 1946; DANIELE CORTIS, 1947). V padesátých letech vytvořil několik dobrodružných příběhů, z nichž některé byly uvedeny i u nás (RYTÍŘ BEZ ZÁKONA – Le avventure di Mandrin, 1951). Za zmínku stojí i adaptace literární předlohy Alberta Moravii ŽENA Z PROVINCIE (La provinciale, 1953) s Ginou Lollobrigidou v hlavní roli, která byla nominována na Velkou cenu festivalu v Cannes. Opět Alberto Moravia mu pak posloužil námětem k filmu ŽENA OD ŘEKY (La donne del fiume, 1954), tentokrát s další vycházející hvězdou italského filmu, Sophií Loren.
Během čtyřicátých a padesátých let točil Mario Soldati i několik filmů ročně, řadě z nich nelze upřít komerční úspěch, odborníci ale režisérovi vyčítali příliš akademický přístup bez rozpoznatelného osobitého přístupu a silnějších emocí, dnešní hodnocení vyznívá jednoznačně více ve prospěch jeho literární práce než filmů. Z jeho další tvorby připomeňme válečnou komedii ČTYŘI KROKY V OBLACÍCH (Era di venerdi 17, 1956), zmínku si zaslouží i spolupráce se slavným americkým režisérem Kingem Vidorem, který Soldatiho přizval jako spoluscénáristu a druhého režiséra k velkofilmům VOJNA A MÍR (War And Peace, 1956) a BEN HUR (1959).