Simona Marchini 82 let

19. prosince 1941, byl v italských vodách potopen britský křižník HMS Neptune, z jehož posádky 762 mužů, přežil pouze jediný. V tento den se však v Itálii staly i radostnější momenty, mezi které patří narození dcery Simony do rodiny podnikatele Marchini. Simona Marchini se stala úspěšnou herečkou, televizní moderátorkou a hlavně je velkým odborníkem opery.

První návrh na hereckou příležitost dostala Simona od Elia Petri, když jí bylo šestnáct let, ale její otec byl proti. Druhá příležitost přišla v roce 1972, kdy již měla dceru Robertu. Návrh dostala od Marca Ferreriho pro natáčení filmu s Catherine Geneuve a Marcellem Mastroiannim LA CAGNA (LIZA). Několik dní před natáčením, byla Simona sražena autem a vše přišlo vniveč.

V šedesátých letech se Simona vdala za přítele z dětství Roberta Paolopoliho. Ten pochází z Kalábrie. Společně mají dceru Robertu Paolopoli. Simona je dnes již dávno babičkou a další z rodu Paolopoli nese jméno Gabriele. Manželství Simony a Roberta dlouho nevydrželo. Alvaro Marchini byl v letech 1969–1971 předsedou slavného fotbalového klubu A.S. Řím a zde se Simona seznámila s tehdejším kapitánem tohoto týmu Francem "Ciccio" Cordovou (*21.6.1944). Jejich manželství trvalo od roku 1970 do roku 1980. Po druhém rozvodu, kdy se „dávala" psychicky dohromady, jí kabaretiér Don Lurio seznámil s režisérem Romolo Sienou, který jí dal roli Iside Martufoni v televizním komediálním varieté A TUTTO GAG (1980). To byl pro Simonu první profesionální úspěch. Zde se její život změnil a všiml si jí zde také Renzo Arbore, v jehož pořadu QUELLI DELLA NOTTE (1985), dosáhla šest let po debutu velké popularity. Vystupovala zde jako telefonistka.

Mezitím si zahrála v několika komediích. Jako Signora Pastrocchi v komedii I CARABBINIERI (1981), v roli Marie v komedii I MIRACOLONI (1981) a roku 1983 v komedii Sergia Martina, ACAPULCO, PRIMA SPIAGGIA...A SINISTRA, měla roli Deborah. Komediální role jí seděly, a tak přišly další jako Carolina v SEPARATI IN CASA (1986) nebo Giovanna ve SPOSI (1988). Simonu to táhlo stále více k divadlu a zejména k její oblíbené hudbě. I když tím byla známá, přesto jí v roce 1988 překvapila nabídka na divadelní režii Pucciniho opery. Dnes jsou již divadlo, hudba a Simona nerozlučně spjati.