Rina Morelli (1908 - 1976)

Italská herečka Rina Morelli od mládí excelovala na divadelních jevištích, teprve ve zralém věku se pak dostala k výrazným vedlejším rolím v řadě hodnotných filmů. Narodila se v Neapoli a pocházela ze starobylé herecké rodiny, jejím dědečkem byl slavný italský divadelník 19. století, Alamanno Morelli (1812-1893). Díky rodinné tradici stála Rina již od dětství na divadelních prknech, jejím oficiálním debutem byla v roce 1924 Molnárova hra Balada od kolotočů (Liliom). Od roku 1931 byla členkou divadelní společnosti Antonia Gandusia, kde se seznámila se svým prvním manželem, hercem Gastonem Ciapinim, jejich manželství ale trvalo jen krátce.

Po roce 1939 působila Rina Morelli v divadle Teatro Eliseo, kde navázala letitou spolupráci se slavným režisérem Luchinem Viscontim, našla tu i svého dalšího životního partnera, herce Paola Stoppu (1906-1988). Divadlo zůstávalo prioritou hereččiných uměleckých aktivit, na jevišti podávala pozoruhodné výkony v postavách citlivých a křehkých, přesto ale rozhodných žen. Hrála v řadě her Williama Shakespeara nebo A. P. Čechova, zaujala ale i svými výkony ve světové moderně (Smrt obchodního cestujícího, Tramvaj do stanice Touha, Pohled z mostu).

I když těžiště uměleckých aktivit Riny Morelli bylo v divadle, nadále spolupracovala s filmem, ať už jako herečka nebo dabérka. Kromě namluvení řady amerických hvězd dabovala také v několika filmech z komediální série o Donu Camillovi. Znovu dostala příležitosti v kostýmních rolích (VÁŠEŇ – Senso, 1954; ANDREA CHENIER, 1955), stejně jako v divadle ji ke spolupráci přizval Luchino Visconti a objevila se například ve slavném GEPARDOVI (Il gattopardo, 1963) v manželském páru s Burtem Lancasterem. Hrála také se začínajícími francouzskými hvězdami, například J. P. Belmondem (STATEK – La viaccia, 1960) nebo A. Delonem (JAKÁ SLAST ŽÍT – Che gioia vivere, 1960), objevila se i v mezinárodních koprodukčních projektech (NEJKRATŠÍ DEN – The Shortest Day, 1963).

Od roku 1965 byla Rina Morelli členkou římského divadla Teatro Stabile, na jevišti se však již vyskytovala jen málo. Během šedesátých let navázala spolupráci také s televizí a v tomto médiu zazářila především jako představitelka jedné z titulních rolí v seriálu SESTRY MATERASSIOVY (Le sorelle Materassi, 1972). Jejím posledním výstupem před kamerou byla postava matky hlavního hrdiny v dramatu NEVINNÝ (L′innocente, 1976).