Marcello Fondato (1924 - 2008)

Marcello Fondato je italský scenárista a režisér. Svět filmu se mu otevřel poprvé v roce 1956, kdy se podílí na scénáři ke snímku Moglie e buoi. Ač je tento snímek dnes již prakticky zapomenut, pro samotného Marcella měl velký význam, neboť díky němu se dostal do povědomí filmových producentů a režisérů. Od roku 1958 již pravidelně psal scénáře k několika filmům ročně.

V roce 1963 spolupracoval s režisérem Mariem Bavou na jeho povídkovém filmu I tre volti della paura, ve kterém si zahrála i francouzská herečka Michèle Mercier a britský herec Boris Karloff. O rok později napsal scénář k dramatu Luigiho Comenciniho Bubovo děvče, kde hlavní roli ztvárnila Claudia Cardinale, která za tuto roli získala ocenění pro nejlepší herečku v rámci italských filmových cen Nastro d’argento a Grolla d’oro. Poté se opět spojil s režisérem Bavou při natáčení hororu Šest žen pro vraha. V roce 1965 pak byl Marcello jedním z deseti scenáristů povídkového filmu I complessi, kde si zahrály tehdejší hvězdy italského filmu jako Alberto Sordi, Ugo Tognazzi nebo Nino Manfredi. Rovněž se podílel také na krimi snímku Ad ogni costo, kde se rovněž sešlo zajímavé herecké obsazení v čele s Janet Leigh, Klausem Kinskim a Adolfo Celim.

V roce 1968 si poprvé vyzkoušel také filmovou režii v rámci natáčení snímku I protagonisti. Toto kriminální drama, kde hlavní role ztvárnili Sylva Koscina, Jean Sorel a Lou Castel, bylo promítáno v rámci filmového festivalu v Cannes a Marcello sám byl později oceněn cenou Nastro d’argento za nejlepší původní příběh. Po tomto úspěchu natočil vztahovou komedii Certo, certissimo, anzi... probabile s Claudií Cardinale a Catherine Spaak. I jeho druhý režijní počin se dostal do festivalového výběru, tentokráte ve španělském San Sebastianu. Svůj další film Šantánová Nini zasadil Marcello do období vlády italského krále Umberta I. na přelomu 19. a 20. století a do hlavní role zpěvačky a tanečnice Marie Sarti obsadil Monicu Vitti. Rovněž jeho třetí snímek se dočkal uznání od filmové obce, neboť byl v roce 1971 uveden na mezinárodním filmovém festivalu Berlinale. Jeho další snímek, komedie Causa di divorzio, se do filmové historie příliš nezapsal, byť vznikal pod dohledem slavného filmového producenta Dino de Laurentise.

Na další úspěch však nemusel dlouho čekat, protože o rok později na předměstí Madridu natáčí dnes již legendární komedii Jestli se rozzlobíme, budeme zlí, kde ústřední dvojici závodníků Bena a Kida ztvárnila populární dvojice Bud Spencer a Terence Hill. Marcello vytvořil v zásadě jednoduchý, ale zároveň velice poutavý snímek plný vtipných gagů a rvaček, který baví diváky dodnes. Jeden z nejznámějších snímků této dvojice se stal populárním nejen v domovské Itálii, ale také v tehdejším Západním Německu, kde vyhrál v roce 1975 ocenění pro nejlepší snímek na cenách Bambi a Goldene Leinwand.