Režisér, kameraman, producent a průkopník německého filmu, který v rozmezí let 1912 až 1951 natočil 77 filmů. Původně začal u filmu pracovat jako konstruktér kinematografických přístrojů. Jeho nadřízený Oskar Messter vlastnil síť kin a Froelich pracoval i jako kameraman zpravodajského WOCHENSCHAU. 28. září 1908 např. zdokumentoval železniční nehodu v Berlíně, svého času jedno z největších železničních neštěstí. Jako kameraman debutoval roku 1906 čtyřminutovým snímkem MEISSNER-PORZELLAN.
Roku 1941 byl zvolen čestným členem Spolku německých kinotechniků, sdružujících kupodivu i první „televizáky". V té době mělo Německo již v provozu tv vysílání. Byla pokryta oblast Berlína a část Mnichova. Protože střední doba mezi dvěma poruchamy přijímače byla 25 až 70 hodin, vlastnili televizní přijímače výhradně technici, kteří jej byli schopni opravit a navrhnout vylepšení, dále vysocí straničtí a státní funkcionáři a instituce, jako např. armáda, nemocnice, aj. Roku 1943 se podílel na režii a produkci FAMILIE BUCHHOLZ a pokračování NEIGUNGSEHE. Šlo o tříhodinové dílo a poslední spolupráci mezi Froelichem a Henny Portenovou.
Konec války znamenal i konec pro Froelicha. Byl uvězněn, roku 1948 mu úřady vydaly osvědčení o denacifikaci a Froelich se mohl vrátit k natáčení. Jeho ateliéry byly zničeny a nešly opravit. Podpisem kapitulace si Němci zničili vlastní filmový průmysl, protože v každém sektoru se promítala výhradně tvorba vítězné mocnosti. V ruském sektoru ruské filmy, ve francouzkém francouzké, v americkém americké atd. Froelich natočil v poválečném období dva filmy. Roku 1950 DREI MAEDCHEN SPINNEN a rok poté STIPS. 12. února 1953 zemřel. Pohřeb měl v den, kdy celým Německem duněly zvony na památku tragicky vybombardovaných Drážďan. Zvonilo se ve východním i západním Německu, jakoby nebylo nikdy rozděleno.