Francouzská herečka Macha Méril má kořeny v nejvyšší aristokracii carského Ruska a pochází z významného šlechtického rodu Gagarinů. Jejím otcem byl kníže Vladimir Anatoljevič Gagarin (1887-1946), jehož rodokmen se hemží řadou významných politických osobností ruské historie, on sám ale vystudoval agronomii, matka Maria Vselovodovna Bělská (1904-1993) pocházela z ukrajinské velkostatkářské rodiny. Macha Méril, vlastním jménem Maria Vladimirovna Gagarina, se narodila v Maroku, kde tehdy rodina žila v exilu, poté, co otec zemřel na tyfus, odešli do Paříže.
V roce 1959 odjela do Spojených států, kam ji pozval významný fotograf Henry Wolf pracující pro časopis Harper's Bazar. V New Yorku Macha Méril začala studovat herectví na slavné škole Actors Studio a objevila se v několika televizních pořadech, v roce 1961 byla ale povolána zpět do Francie, aby vytvořila sourozenecký pár s Marinou Vlady v romantické komedii ROZKOŠNÁ LHÁŘKA (Adorable menteuse, 1962) režiséra Michela Devilla. Velké role jí pak nabídli další významní režiséři jako Roger Vadim (LÁSKA NA POLŠTÁŘI - Repos du guerrier, 1962) nebo Luis Buñuel (KRÁSKA DNE - Belle de jour, 1967). Naši diváci se s ní mohli seznámit také díky německému westernu PETROLEJOVÝ PRINC (Ölprinz, 1965), kde hrála mladou dívku Lizzy. Nejvíce ji ale proslavil Godardův provokativní snímek VDANÁ ŽENA (Une femme mariée, 1964), v němž vytvořila hlavní roli nevěrné vdané ženy. Film byl uveden na festivalu v Benátkách a Macha Méril za něj získala cenu udělovanou mladým nadějným herečkám Prix Suzanne Bianchetti. V roce 1966 byla též hostem na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech.
Mezitím se v roce 1967 provdala za italského režiséra a producenta Giana Vittoria Baldiho (*1930) a díky tomu častěji točila v Itálii, zvláště v 70. letech. Připomeňme alespoň film JSME VŠICHNI V PROVIZORNÍ SVOBODĚ (Siamo tutti in liberta provisoria, 1971), v němž vytvořila manželský pár s Riccardem Cucciollou, nebo thriller TMAVĚ ČERVENÁ (Profondo rosso, 1975). Pod režijním vedením svého manžela G. V. Baldiho natočila například snímek POSLEDNÍ DEN ŠKOLY PŘED VÁNOČNÍMI SVÁTKY (L'ultimo giorno di scuola prima della vacanze di Natale, 1974). S Baldim se po několika letech rozvedla, znovu častěji točila ve Francii a se svou celoživotní přítelkyní Annou Karinou se setkala ve filmu ČÍNSKÁ ČTVRŤ (Chinesisches Roulette, 1976), kde hrála němou vychovatelku Traunitz.
Prvních dvacet let své kariéry byla Macha Méril výhradně filmovou herečkou, až v osmdesátých letech začala častěji spolupracovat s televizí a výrazně se prosadila také v divadle. Při práci na filmu DUET PRO JEDNOHO (Duet for One, 1986) se seznámila s významným sovětským režisérem Andrejem Končalovským, pod jehož vedením později hrála v Théâtre de l'Odéon (Racek od A. P. Čechova). Za postavu botaničky ve filmu BEZ STŘECHY I BEZ ZÁKONA (Sans toit ni loi, 1985) byla nominována na prestižní cenu Cézara. Další zajímavou příležitost v podobě úlohy zpěvačky mezinárodního pěveckého souboru v koprodukčním dramatu SCHŮZKA S VENUŠÍ (Meeting Venus, 1991). Mezitím během 80. let vytvořila vedlejší role i ve filmech dalších slavných režisérů jako byli Claude Lelouch, Claude Miller nebo Robert Enrico.