Vilma Cibulková 61 let

Vilma Cibulková již řadu let svou vhodně rozloženou prací v divadle, filmu, televizi i dabingu dokazuje, že patří k výrazným osobnostem českého herectví, přestože několik let její kariéry neblaze poznamenal boj s alkoholem. Narodila se v západočeském Ostrově nad Ohří, nevšední křestní jméno dostala po otci a vyrůstala na venkově. I když její dětství nebylo úplně idylické, vzpomíná na něj ráda jako na dobrou životní školu, rodiče ji navíc vedli k divadlu a literatuře. V nedalekých Karlových Varech vystudovala střední pedagogickou školu. Již tady projevovala umělecké nadání a po maturitě vedly její kroky na pražskou DAMU, kde vystudovala herectví (1985).

Ještě jako studentka hostovala Vilma Cibulková také v Národním divadle (Jednou v létě, Meridián), po absolutoriu na DAMU tady získala angažmá jako členka činohry. Dostávala velké role především v moderním repertoáru, mimo jiné v Čapkově Věci Makropulos nebo v Delaneyové Chuti medu, v posledních záchvěvech před pádem totality to ale byla hlavně ruská a sovětská moderna (Jegor Bulyčov a jiní, Deník ničemy). Vedle další práce pro televizi odehrála také první role ve filmu, jejím debutem byla smutná komedie SMÍCH SE LEPÍ NA PATY (1986), s dalšími kolegy z ročníku se později objevila ve filmu ČAS SLUHŮ (1989), s první výraznou výzvou se utkala ve VYŽILÉM BOUDNÍKOVI (1990).

Život Vilmy Cibulkové se tehdy začal dostávat do soukolí četných soukromých problémů, počátky alkoholismu podle jejích vlastních slov navazovaly na problematický vztah s duševně nemocným režisérem Miroslavem Macháčkem (1922-1991). Ještě před smrtí Miroslava Macháčka se Vilma Cibulková provdala, aby unikla problémům, ty se ale kumulovaly, následoval pokus o sebevraždu, odchod z Národního divadla a dvouletá protialkoholní léčba. Počátek devadesátých let tedy pro Vilmu Cibulkovou znamenal prakticky nulové aktivity v divadle i před kamerou.

V letech 1992-1998 byla Vilma Cibulková členkou souboru Divadla pod Palmovkou, kde zaujala v představeních z ruské klasiky (Platonov, Idiot) i americké moderny (O myších a lidech, Kočka na rozpálené plechové střeše). Začala se vracet i před kameru, zpočátku především televizní, připomeňme její menší úlohy v seriálech PŘÍTELKYNĚ Z DOMU SMUTKU (1992) nebo ŽIVOT NA ZÁMKU (1995), výraznou příležitost dostala v postavě Dory Čechové v seriálu KONEC VELKÝCH PRÁZDNIN (1996). Z opětovných nabídek od filmu stojí za zmínku její výkony v adaptacích Vieweghových románů BÁJEČNÁ LÉTA POD PSA (1997) nebo VÝCHOVA DÍVEK V ČECHÁCH (1997). V soukromí se ale Vilma Cibulková do vyrovnaného života dostávala jen ztěžka; po ukončení léčby následoval potrat a rozvod s prvním manželem, který rodinu značně zadlužil.