Andrea Čunderlíková 71 let

Andrea Čunderlíková se narodila 6. května 1952 v Praze. Její jméno okamžitě vyvolá snad u každého televizního diváka stejnou reakci - vzpomene si na zasněnou a mlčenlivou sestru Inu z Dietlova legendárního seriálu NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA (1977), který Česká televize vždy s úspěchem vysílá . Herečka se v jednom rozhovoru přiznala, že zpočátku Inu vůbec hrát nechtěla, protože jí prý kvůli její tupé mlčenlivosti dlouho nemohla přijít na chuť. Režiséra Dudka i odmítla, ale nakonec jí přemluvil, aby tuto roli vzala. Rolí Iny vytvořila snad jednu z největších mystifikací v historii televizní tvorby. Sama přiznává, že ve skutečnosti vůbec není plachá, zasněná, nerozhodná a tak neskutečně nemluvná bytost jakou je Ina, spíše naopak – myslí si o sobě, že je temperamentní a upovídaná. Dělalo jí i problémy zklidnit se a plně se koncentrovat na roli, aby Inu zvládla tak, jak se jí to nakonec bravurně podařilo. Ina se jí povedla tak, že diváci u obrazovek si mysleli, že taková je i ve skutečnosti, což ženy iritovalo a muže vzrušovalo.

Její osudová Ina ale zdaleka není její jedinou rolí. Při pohledu na její filmografii je jasné, že v období let 1967 - 1977 byla velmi obsazovanou herečkou a šla tzv. z jednoho filmu do druhého. Natáčela hodně i v cizině: na Slovensku, v Maďarsku a Německu, chvíli hrála i v Divadle F. R. Čecha. Ačkoli se tomu nechce věřit, Čunderlíková být herečkou nikdy nechtěla. Bylo to spíše řízení osudu, že si jí ve škole všimli filmaři, když hledali kompars pro Kachyňův film VYSOKÁ ZEĎ (1964). Bylo jí tehdy 12 – štíhlá černovlasá modrooká holčička se jim osvědčila, takže si jí později režiséři předávali z filmu do filmu.

Od prvního momentu, kdy Andreu našli filmaři ve školních lavicích a postavili ji před kameru, byla "odsouzena" k rolím romantických, do dálky hledících zasněných dívek. Do československé kinematografie vstoupila díky významnému režisérovi Evaldu Schormovi, který ji vlastně objevil a v 15 letech jí obsadil do hlavní role Nataši ve filmu PĚT HOLEK NA KRKU (1967). Nataša, Jiřina, Jana, Zdena a Libuše bylo pět nerozlučných kamarádek z jednoho menšího města, kam se na čas přistěhuje nový kluk, a protože bydlí na zámku, začnou mu říkat Princ. Andrea Čunderlíková hrála přecitlivělou dospívající školačku, která má smůlu, že je dcerou důležitého funkcionáře. Snaží se kupovat si přízeň svých spolužaček různými dárky, ale ty přesto zradí její důvěru a zesměšní i její první něžnou lásku. Příběh Nataši jí byl docela blízký, protože něco podobného prožívala i v soukromém životě. Spolužačky ve třídě se k ní chovaly rezervovaně, protože údajně víc filmovala než seděla ve školní lavici. Když šla na střední ekonomickou školu, bála se, že se to tam bude opakovat. Ale tam už problémy neměla: …„braly mě prostě už jako známou tvář…“ říká. „…Hraní mě vždycky bavilo a užívala jsem si ho plnými doušky. I když jsem herectví nikdy nestudovala, nikdy to nikomu nepřekáželo. Nabídky se stále jen hrnuly a nic na tom nezměnilo třeba ani narození mojí dcery Sandry (nar. 1978)...“.

Do roku 1989 natočila kolem 30 filmových rolí, objevovala se i v televizních filmech a seriálech. Dodnes mohla být hvězdou, ale po revoluci změnila zaměstnání – stala se manažerkou. Její sestra s manželem totiž žili v Německu, kde měli pronajatou tenisovou halu. Od majitele této haly dostala nabídku, aby mu v ČR pomohla založit firmu. Kromě toho, že se vrátila v seriálu NEMOCNICE PO DVACETI LETECH na obrazovku, tak se civilnímu povolání věnuje dodnes. Nemusí se tak, jako některé stárnoucí herečky jejího věku, třást u telefonu, zda zazvoní a dostane nabídku na filmovou roli. Uživí se zkrátka jinak. I když připouští, že na lákavou filmovou nabídku by určitě znovu kývla. Andrea Čunderlíková je manželkou bývalého kytaristy legendární skupiny Olympic, Ladislava Kleina. Jejich dcera Sandra donedávna úspěšně reprezentovala ČR jako tenistka, v dubnu roku 2008 se jí narodila dcera Julie. Dodnes krásná Andrea Čunderlíková se tak poprvé stala babičkou.