Georges Guétary (1915 - 1997)   † 82 let

Původem řecký zpěvák Georges Guétary se za druhé světové války zařadil mezi populární osobnosti francouzského muzikálu a operety, díky tomu se stal i oblíbeným a vyhledávaným filmovým hercem. Narodil se v Alexandrii v Egyptě jako Lambros Worloou do početné řecké rodiny, umělecké geny reprezentoval především jeho strýc, významný houslista Tasso Janopoulo (1897-1970), který ve svém synovci objevil pěvecké nadání a zařídil jeho přemístění do Paříže. Tady měl Lambros získat v první řadě obchodní vzdělání, ale zájem o zpěv převládal a získal pěveckou průpravu u zpěvačky Ninon Vallin, brzy začal účinkovat jako sborový zpěvák v rozhlase, v roce 1937 získal angažmá v Casino de Paris.

Počátek Guétaryho filmové slávy je spojen se jménem režiséra Gillese Grangiera, s nímž ve 40. letech dvacátého století natočil tři filmy. Na jejich první spolupráci na historickém dobrodružném filmu ČERNÝ RYTÍŘ (Le cavalier noir, 1945) navázal mimořádný komerční úspěch s komedií 30 A 40 (Trente et quarante, 1946). Ke spolupráci jej přizval i úspěšný režisér Jean Boyer, který mu svěřil titulní roli proslulého donchuána 18. století - film CASANOVOVA DOBRODRUŽSTVÍ (Les aventures de Casanova, 1947) měl s bezmála pěti milióny diváků v kinech obrovský úspěch.

Mezitím šířil svou slávu po Francii jako zpěvák a po boku Luise Mariana a Rudy Hirigoyena patřil k nejpopulárnějším interpretům oblíbených melodií. Přišla i nabídka z newyorské Broadwaye, kde krátce působil na přelomu 40. a 50. let, na to navazovala i nabídka na velkou roli v americkém muzikálu AMERIČAN V PAŘÍŽI (An American in Paris, 1951), který se natáčel ve Francii. Několik velkých rolí odehrál i v italských a německých filmech v hudebním žánru, znovu - i když jen ve vedlejších rolích - točil i ve Francii.

Počátkem šedesátých let navázal i bohatou spolupráci s televizí, která nakonec jeho uměleckou dráhu před kamerou uzavřela. Poslední filmovou roli odehrál ve francouzské muzikálové komedii JEDNA NOC NA BALEÁRÁCH (Une nuit aux Baléares, 1957). S různým stupněm úspěchu se znovu pokoušel i o operetu, opět ve spolupráci s Francisem Lopezem, jistého uznání - ovšem s nádechem nostalgie - se jim podařilo dosáhnout až s operetou Dobrodružství v Monte Carlo (1981). Tento úspěch se pak snažili neúspěšně zopakovat několika dalšími (a velmi nákladnými) představeními z první poloviny 80. let.