Zřejmě nejslavnější švédská herečka hned po Ingrid Bergman, celým jménem Kerstin Anita Marianne Ekberg, kterou stejně tak jako Ingrid neproslavily švédské filmy.
A to by ani nebyl Federico Fellini, aby si nevšiml urostlé, vnadné blondýny, která se přímo nabízela být obsazena do role „živé panenky“ ve SLADKÉM ŽIVOTĚ (1960). Její úloha je vedlejší, ale možná nejzapamatovatelnější a to až tak, že se svého času stala jistým sexsymbolem a neexistuje moc lidí, kteří by neznali její nejslavnější scénu za celou kariéru – koupel v římské Fontáně di-Trevi.
Spolupráce s Fellinim pokračovala na povídkovém BOCCACCIU ´7O (1962), kde je její krásou z billboardového plakátu na reklamu na mléko omámen doktor Antonio v podání Peppina de Filippa. Po dlouhé odmlce se s Fellinim sešla až v roce 1987 při natáčení autobiografického INTERVISTY, kde hrála sebe samu.
To ale neznamená, že v letech 1962-87 nějakým způsobem zahálela, hrála stále, hrála dobře, ale s upadající krásou a přibývajícími kilogramy, přestávala být obsazována do rolí atraktivních žen a jen zřídka kdy si mohla užívat role hlavní. Ale pokud ano, tak film stojí výhradně na ní, jako ve vampírském hororu MALENKA (1969) či dramatu SUOR OMICIDE (1978), kde podala vynikající výkon traumatizované ženy těžkou nemocí a zároveň čelící obvinění z několika vražd.