Věra Galatíková (1938 - 2007)

Věra Galatíková se narodila na Valašsku, na samotě Paseky u Zlína. Tam také prožila své dětství s výjimkou jediného roku stráveného v srbském Borovo-Vukovaru, kam tatínek za války odjel za prací. Vyrůstala v rodině obdivující divadlo. Její maminka byla talentovanou ochotnickou herečkou. Rodiče nevynechali ve zlínském divadle žádnou premiéru a svou dceru pravidelně brávali s sebou. Už ve 14 letech se rozhodla pro hereckou dráhu, ale rodiče jejímu talentu nevěřili a doporučili jí, ať nejdříve vystuduje něco praktického.

Úspěch tohoto snímku vedl ke stěhování do Prahy, kde dalších pět sezón vystupovala v Činoherním klubu. V roce 1973 přijala angažmá v divadle S.K. Neumanna, kde setrvala do roku 1979. Později působila v Městských divadlech pražských, divadle Labyrint a svou hereckou dráhu v 90. letech úspěšně završila v Národním divadle. Jakkoli je Věra Galatíková všestranná a často využívaná herečka, její nejvýraznější role se pojí právě s divadlem. Ztvárnila například Raněvskou ve Višňovém sadu nebo Jelenu ve Strýčkovi Váňovi.

Z řady televizních rolí se nejspíš vybaví vzpomínka na ředitelku základní školy v seriálu MY VŠICHNI ŠKOLOU POVINNÍ, matka z inscenace KVŮLI MNĚ PŘESTANE nebo záporná role ze hry JAKO KNÍŽE ROHAN. Pro hereckou dráhu Galatíkové je příznačné množství rolí starostlivých matek - typově do nich totiž přesně zapadala. Mimořádný je rozsah její práce v dabingu. Vedle řady dalších postav propůjčila svůj hlas populární francouzské herečce Annie Girardot. V roce 2000 obdržela Věra Galatíková cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu.

První filmovou roli získala ve slovenském filmu HAVRAN A CESTA ještě za studií na JAMU, ale nejzajímavější, i když vesměs vedlejší postavy přišly na přelomu 60. a 70. let. Objevila se například ve snímku VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI, OHLÉDNUTÍ či SKŘIVÁNCI NA NITI. Naposledy si zahrála ve filmu ANDĚL EXIT. I když počet filmových rolí není zanedbatelný, větší prostor a zajímavější role jí přece jen poskytla televize. Věra Galatíková dokázala, že i vedlejší, rozsahem nevelké role lze zahrát tak, aby divákovi její výkon nadlouho utkvěl v paměti.