„Olga si své nitro před světem chránila, Božena se světu otevřela. Spojuje mě s nimi touha po svobodě.“ – Aňa o postavách Olgy Havlové a Boženy Němcové, které ztvárnila.
Poprvé se rusovlasá herečka na plátně objevila počátkem 90. let ve filmu Ondřeje Trojana Pějme píseň dohola, kde jí bylo teprve třináct let. Roli si získala svou drzostí. Pro její neukázněnost byla z castingu vyhozena, nakonec si tvůrci uvědomili, že přesně takovou „držku“ potřebují. A ač se původně chtěla věnovat modelingu, po dvou měsících v Miláně to vzdala a rozhodla se věnovat herectví. Kariéru jí odstartovala až o rok později hlavní role v debutu Filipa Renče Requiem pro panenku.
K roli se přitom dostala, jak už to bývá, náhodou. Na konkurz šla jen jako doprovod svojí kamarádce, která ji dopředu upozornila, že tvůrci hledají tmavovlasou dívku. Jakmile ale režisér filmu Filip Renč uviděl rusovlasou Aňu, pozměnil své vize o hlavní hrdince a bylo rozhodnuto.
Role Mariky Fárové Aně nastartovala bohatou filmovou kariéru, objevila se nejen v českých, ale i zahraničních filmech. Za zmínku určitě stojí film Želary, za který byla nejen oceněna Českým lvem, ale snímek byl taktéž nominován na Oscara, nebo Anthropoid, kde si zahrála po boku britského herce Cilliana Murphyho. Deník New York Times tehdy označil její výkon jako velice působivý. Z českých hereček se pyšní největším počtem Českých lvů.