Jindra Hermanová (1898 - 1969)

Jindra Hermanová se narodila jako Marie Kubíčková 13. prosince 1898 v Kolíně. Nejdřív navštěvovala operní školu pěvkyně Olgy Paršové – Žikešové a po zkušenostech z venkovských scén po roce 1923 započala s veřejným vystupováním na pražských divadelních scénách divadel Komedia, Národního divadla (1927 – 1930), Akropolisu, Divadla Vlasty Buriana, Komorního divadla, Moderního divadla, Švandova divadla a Nového divadla Oldřicha Nového. Po válce působila zejména na okrajových scénách a záhy přešla na odpočinek.

Hermanová byla živelná a svůdná herečka a operetní zpěvačka s okouzlujícím hlasem. Její doménou byly různé komické a svůdnické party krásných dívek a dam v konverzačních komediích a fraškách. Později se stala oblíbenou představitelkou různých nafintěných a hloupých elegantních paniček a dam z lepší společnosti, jejichž komičnost podtrhovala křiklavým a vysokým hlasem. Hermanová byla léta provdána jako Jelínková.

V němém období se stala dobrou představitelkou mladých a často nezkušených slečen (do svých filmů ji poté nejvíce obsazoval Vladimír Slavínský): vyslancova žena v Majerově PÍSNI LÁSKY (1919), slečna ve Fenclově MACOŠE (1919), posluhovačka Tonča Šnajdrová v PŘÍBĚHU JEDNOHO DNE (1926) M. J. Krňanského, Týna Kapičková ve Slavínského žertu NA LETNÍM BYTĚ (1926), komtesa Růžena v propadáku VE SPÁRECH UPÍRA (1927) Květoslavy Semonické a Theodora Pištěka a prostitutka Tonka v Pražského dramatu BATALION (1927).