Arthur C. Clarke (1917 - 2008)

„Dostatečně pokročilou technologii nejde odlišit od magie“

Během druhé světové války Clarke sloužil v Britském královském letectvu /RAF/ jako poručík–instruktor první britské pozemní naváděcí radarové stanice, kde přispěl k úspěchu odvrácení nacistické hrozby v Bitvě o Británii. Své působení ve válce později popsal v poloautobiografickém románu „Glide Path“, který se tak stal jeho jediným románem bez sci-fi tématiky. Ještě během války napsal článek „Raketa a válka budoucnosti“ pojednávající o systému rakety s nukleární hlavicí, který se stal předpovědí studené války a zajistil mu peníze na pokračování ve studiích a tak v roce 1946 získal bakalářský titul s červeným diplomem v oborech astrofyzika a teoretická i aplikovaná matematika na Královské univerzitě v Londýně.

V letech 1947 až 1950 a znovu v 1953 A. C. Clarke předsedal Britské meziplanetární společnosti a v témže roce /1953/ se oženil s dvaadvacetiletou Američankou Marilyn Mayfield. Jejich manželství bylo oficiálně rozvedeno až v roce 1964. A. C. Clarke se poté již nikdy neoženil, ale měl velmi blízký vztah s Lesliem Ekanayekem, který zemřel v roce 1977. Když byl mnohokrát novináři dotazován, zda-li je gay, dočkali se odpovědi: „Ne, jsem jen trochu srdečný“.

V roce 1948 napsal Clarke pro soutěž televizní stanice BBC povídku „Hlídka“ (The Sentinel). Hlídka znamenala úplnou změnu kurzu jeho kariéry; jednak se stala bohatým námětem pro slavný film 2001: Vesmírná Odysea a také zavedla do jeho tvorby větší míru mystických a vesmírných prvků, stejně jako v povídkách „Město a hvězdy“, „Konec dětství“ a série vesmírných odyseí, kde je ve všech těchto dílech lidstvo odsouzeno k věčné konfrontaci s vyspělou mimozemskou inteligencí a posílá jej na vyšší úrovně evolučního vývoje. Na konci 50. let, konkrétně v roce 1958 A. C. Clarke vydal sérii esejí v různých časopisech, které později vydal knižně jako „Profiles of the Future“, kde se zabýval technickým pokrokem lidstva. V této době také pokračuje Clarkův stále větší zájem o paranormální jevy, které byly nastíněny již v románu „Konec dětství“; ačkoliv se sám distancoval od všech pseudověd, pokračoval ve výzkumu psychokinetiky a jí podobných jevů.