Mária Bancíková (1913 - 1962)

Divadlo hrála ochotnicky už v rodném Klenovci. V roce 1934 se zúčastnila divadelní soutěže v Rimavské Sobotě, kde jí porota doporučila studium herectví. A tak šla mladá ochotnice studovat do Bratislavy na tamní Hudební a dramatickou akademii. Absolvovala v roce 1938 u profesora Janka Borodáče.

Film tuto herečku dlouho opomíjel. Poprvé se sice před kamerou objevila již v roce 1935 v českém dramatu Martina Friče JÁNOŠÍK v malé roli vesnické ženy a krátce na to v roce 1938 ve filmu NEPORAŽENÁ ARMÁDA v roli manželky kapitána Jurčíka (Andrej Bagar), ale slovenská kinematografie poznala tuto herečku až v roce 1954. Tehdy jí také debutující režisér Andrej Lettrich obsadil do své prvotiny DREVENÁ DEDINA, budovatelského dramatu, do role Zuzy Šechnárové. Po menší postavě Márii Karasové ve filmu PREVIERKA LÁSKY (1956) vytvořila Bancíková další větší roli v kriminálním filmu Petra Solana MUŽ, KTORÝ SA NEVRÁTIL (1959). Dále hrála ve filmu V HODINE DVANÁSTEJ (1959) jako Záhorová, nebo ve filmové baladě JERGUŠ LAPIN (1960) jako Jergušova matka. Krátce před smrtí vytvořila ve válečném dramatu PREDJARIE (1961) zajímavou dramatickou roli členky ilegální skupiny Hrůzové, kterou umučili nacisti, když odmítla prozradit jména příslušníků své skupiny. Dramatický příběh VŽDY MOŽNO ZAČAŤ (1961), kde ztvárnila roli matky Ivana, přišel do kin až po smrti Bancíkové.

Kromě rozhlasu působila Bancíková také v Československé televizi a to už od jejích počátků. Dále také překládala české hry do slovenštiny. V roce 1955 získala titul Zasloužilá umělkyně.