Harald G. Petersson (1904 - 1977)   † 72 let

Harald G. Petersson (užíval jména Harald Giertz-Petersson, nebo Harald Petersson-Giertz) se narodil švédsko-německého páru. V praxi to znamená, že i Švédové jsou hrdi na svého krajana, který vdechl život čtyřem dílům Vinnetua. Harald Petersson začínal kariéru jako spisovatel. Později se stal tiskovým šéfem Tobisu (v letech 1927 až 1942 německá společnost, produkující filmy). Podle jeho novely HERZ IST TRUMPF, byl v roce 1934 natočen stejnojmenný film, ve kterém si německá herečka Jenny Jugo zahrála mužskou i ženskou roli. K scénáři byl tehdy přizván zkušený Walter Wassermann (Jeden z nejplodnějších německých scénáristů. V letech 1912 až 1944 101 zfilmovaných scénářů, dalších zhruba 210 rozpracovaných se našlo po jeho úmrtí v "šuplíku".) Petersson který s Wassermannem na scénáři spolupracoval a měl možnost sledovat jeho práci, se po tomto filmu stal definitivně scenáristou.

Scénářem k filmu SCHUMTZIGER ENGEL se v roce 1958 vrátil ke své profesi. V následujících letech se stal vyhledávaným specialistou na filmový žánr Edgar-Wallace filmů (DAS INDISCHE TUCH z roku 1963). Již rok před tím byl kontaktován týmem producenta Horsta Wendlandtala, který připravoval POKLAD NA STŘÍBRNÉM JEZEŘE. Samozřejmě, že podnikatelským záměrem, bylo vytvořit film, který by "vydělal". Nikdo ale nepočítal s "celoevropským" úspěchem, o jižní Americe nemluvě, zde film vydělával ještě v roce 1972. Díla Karla Maye, byla a jsou v Německu dodnes nesmírně populární. Odhaduje se, že celosvětově byl náklad jeho děl přes 200 miliónů výtisků, z toho polovina v Německu. Nejslavnější indiánský náčelník se roku 1987 dostal i na poštovní známky Spolkové pošty. Filmů na toto téma bylo v USA a Německu natočeno stovky, možná tisíce. Filmaři hlavně v éře němého filmu vytvářeli díla, kdy je hrdinka uvězněna v hořícím domě, poté přijíždí Indián a zachrání ji. Pak následoval střih a reklama na noční držák pánského kníru, nebo prášek pro klidné spaní.

POKLAD NA STŘÍBRNÉM JEZEŘE měl původně jiný pracovní název a psal jej jiný scenárista. Režisérovi Haraldu Reinovi nevyhovoval z profesních důvodů. Věděl, že některé věci musí natočit jinak, ať už z finančních, nebo realizačních důvodů, nebo důvodů inprovizace. Nechtěl ale spolupracovat ze scenáristou, který vyžadoval dodržení scénáře za jakoukoliv cenu. O Haraldu Peterssonovi bylo známo, že na režijní změnu reaguje "mávnutím rukou". Je zajímavé, že filmový štáb byl poskládaný z velké většiny z "náhradníků". Po scénaristovi Peterssonovi to byl autor hudby Martin Böttcher, který původně do týmu nepatřil, stejně jako Lex Barker. Producent filmu Horst Wendlandt vydal pokyn, aby pro role "Indiánů" byli vybráni herci, kteří vypadají, jako Indiáni, a pro role "bílých" chtěl Němce, kteří budou vypadat, jako "bílí Američani". Když mu na roli Old Shatterhanda navrhli Lex Barkera, odsouhlasil to slavnou větou: "Nevadí, berem i Američany, podmínkou je, aby ve filmu vypadali jako ostatní Němci, hrající bílé Američany."

Po úspěchu POKLADU NA STŘÍBRNÉM JEZEŘE napsal Petersson tři pokračování, v české distribuci označená jako VINNETOU, VINNETOU - RUDÝ GENTLEMAN a VINNETOU - POSLEDNÍ VÝSTŘEL. Později byl kritizován za scénáristické odchylky od původní Mayovy předlohy. Harald G. Petersson napsal v letech 1934 až 1967 scénáře k 36 filmům. Svou profesní kariéru zakončil dvěma scénáři k dvojdílnému romantickému dramatu na motivy germánských bájí DIE NIBELUNGEN (1967), poté odešel na odpočinek. Vpravo vedle tohoto životopisu se v jeho scénáristické filmografii uvádí jako jeho poslední film DIE BLAUE HAND. Ve skutečnosti napsal tento scénář Herbert Reinecker pod pseudonymem Alex Berg.