Pierre Mondy (1925 - 2012)

Významný francouzský herec a režisér Pierre Mondy má na svém kontě více než 150 filmů a prací v televizi, jeho filmografie zahrnuje také několik milníků, které na něj upoutaly pozornost i mimo Francii. Narodil se v Neuilly-sur-Seine jako Pierre Cuq, po druhé světové válce navštěvoval slavnou hereckou školu René Simona a první zkušenosti získával po roce 1948 v divadle Théâtre de la Huchette. Vzápětí přišly i první nabídky k filmování a debutem Pierra Mondyho byla bezejmenná epizoda v melodramatickém příběhu SETKÁNÍ V ČERVENCI (Rendez-vous de juillet, 1949). Z epizodních rolí přešel počátkem padesátých let k postavám se jménem, objevil se například v hodnotném filmu ADRESÁT NEZNÁMÝ (…Sans laisser ďaddresse, 1951).

Z řady vedlejších rolí v často dnes již zapomenutých filmech vykročil Pierre Mondy k bezmála hlavním postavám ve druhé polovině padesátých let, po boku Jeana Gabina to bylo například v dramatu BEZVÝZNAMNÍ LIDÉ (Des gens sans importance, 1956), začal se objevovat i v úlohách strážců zákona, jak v historických filmech, tak i v kriminálkách ze současnosti. Přelomem v Mondyho filmové kariéře byl výpravný titul režiséra Abela Gance AUSTERLITZ (1960, u nás uváděno pod názvem Napoleon), kde Mondy ztvárnil hlavní postavu císaře Napoleona. Film měl obrovský ohlas nejen ve Francii, ale díky mezinárodně srozumitelnému historickému námětu samozřejmě i v zahraničí. Mezitím se v roce 1957 podruhé oženil s herečkou Pascale Roberts (*1933), s níž také hrál v několika filmech. Ani toto manželství ale nevydrželo a v roce 1967 se Mondy oženil potřetí s herečkou Annie Fournier. Z tohoto manželství pocházejí dvě děti, syn Laurent Mondy se prosadil jako televizní scénárista.

V roce 1964 se Pierre Mondy měl stát vrchním strážmistrem Gerberem v první komedii z četnické série. Jako řada jiných nebyl však přesvědčen o uměleckých kvalitách filmu (natož aby tušil budoucí úspěch celého projektu) a na poslední chvíli zkomplikoval začátek natáčení, když svou účast odřekl (postavu pak hrál Michel Galabru). Mondy se přitom omluvil svým vytížením v divadle (hrál tehdy například v Dámě od Maxima v Théâtre du Palais Royal) i na natáčení válečného filmu VÍKEND NA ZUYDCOOTE (Week-end a Zuydcoote, 1964). V 60. a 70. letech se Pierre Mondy věnoval také divadelní režii, spadá sem i jeho jediný pokus o režii filmovou a natočil komedii ŘÍKEJTE MI MATYLDO (Appelez-moi Mathilde, 1969), která však neměla úspěch, odborníci odkazovali právě na Mondyho malé zkušenosti.

Z výrazných filmů sedmdesátých let je na místě připomenout především tři válečné komedie o sedmé rotě, které se (nejen) ve francouzských kinech těšily značnému zájmu diváků; Pierre Mondy zde hrál jednu z hlavních rolí. Komediální polohu si pak zopakoval po boku Claudie Cardinale ve filmu DÁREK (Le cadeau, 1982). Co se týče divadla, zůstával věrný především scéně Théâtre du Palais-Royal, kde hrál například v dílech amerických moderních autorů (A. Miller, N. Simon), ale znovu se vracel i k osvědčené komediální klasice.