Milada Smolíková (1891 - 1972)

Milada Ortová, jak se za svobodna jmenovala, absolvovala soukromou obchodní školu v roce 1906 a začala pracovat jako úřednice. Již v té době hrála ochotnicky divadlo v letenském divadelním spolku v hostinci U Štorkánů. Na divadelní dráhu se připravovala v soukromé škole L. Danzerové a některé role studovala u Marie Spurné. Profesionální dráhu započala u divadelní společnosti K. F. Štětky v roce 1912. První angažmá v tzv. kamenném divadle získala v roce 1915 ve Švandově divadle, kde se také poznala se svým budoucím manželem hercem Františkem Smolíkem. Dále působila v Uranii (1920 - 1921), na Revoluční scéně (1921 - 1922), v divadle Rokoko (1923 - 1924) a v divadle Vlasty Buriana (1924 - 1928). Roku 1928 už putovala spolu s manželem do Divadla na Vinohradech a roku 1934 vstoupil František Smolík do svazku s Národním divadlem jen s podmínkou, že bude angažována i jeho manželka. A tak se taky stalo. Zde setrvala Smolíková až do svého odchodu do důchodu v roce 1960.

Film objevil Miladu Smolíkovou dříve než jejího manžela. Její první rolí byla maličká role siluety ženy ve filmu ZLATÉ SRDÉČKO z roku 1916. Do příchodu zvuku hrála např. v němé verzi BABIČKY roli Babičky v mládí, nebo se objevila po boku svého muže, jako žena přednosty stanice (hrál ho F. Smolík) v ROMÁNU HLOUPÉHO HONZY. Příchod zvuku způsobil, že se Milada Smolíková začala velice často objevovat ve filmu. Role to byly různorodější, než jaké hrála na divadle a také jejich velikost byla jiná. Někdy to byla jedna z hlavních rolí, často však role vedlejší i epizodní. Každopádně v letech 1937 - 1939 hrála v 17 filmech. Z těch nejznámějších rolí jmenujme např. hospodyni Bronikovou, roli, kterou vytvořila po boku svého dřívějšího chlebodárce Vlasty Buriana v komedii HRDINNÝ KAPITÁN KORKORÁN, služku Týnu v melodramatu SRDCE V SOUMRAKU, klepavou měšťku v CECHU PANEN KUTNOHORSKÝCH, ženu latináře Lejsala v podání Františka Kreuzmanna v komedii ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA, nebo kuchařku Kristýnu v komedii ANDULA VYHRÁLA, která se dá považovat, za její největší, ne však nejvýraznější roli. Po osvobození se vrátila ke svým rolím, i když už jich nebylo tolik. A tak ji diváci po válce a v padesátých letech mohli vidět např. jako lakomou měšťku Hruškovou v NEZBEDNÉM BAKALÁŘI, hospodyni Sobotkovou v ČAPKOVÝCH POVÍDKÁCH, kuchařku Terezku v HOSTINCI U KAMENNÉHO STOLU, Elišku Hrabětovou v marvanovské komediální agitce BYLO TO V MÁJI, nebo jako ženu nadlesního v ADVENTU. Poslední rolí byla prodavačka Helebrandtová v ŽIŽKOVSKÉ ROMANCI z roku 1958. Těžká choroba, která ji postihla v 60. letech a kterou jako zázrakem přežila ji nadále znemožnila hrát. S Národním divadlem se rozloučila poslední prázdninový den roku 1963 jako vdova Klinkáčková v derniéře Boháčovy inscenace Tylovy Fidlovačky.

Nikdo jiný neměl na životě a díle Františka Smolíka takový podíl, jako právě jeho žena Milada Smolíková. A tento podíl docení jen ti, kteří si váží herecké práce tohoto českého herce. Smolíková svému muži neustále usnadňovala uměleckou práci, odstraňovala mu překážky z cesty, střežila jeho čas i zdraví. Dobře věděla, že její talent nedosahuje talentu jejího muže a možná si uvědomovala, že právě proto nedošla tam, kam ona sama dojít mohla. Byla si vědoma toho, že menší talent musí ustoupit tomu většímu a nepovažovala to za neštěstí. Měla plno zájmů a narozdíl od svého muže, který byl uzavřený, ona byla velmi komunikativní a společenský typ. Byla doslovným souputníkem svého muže. Narodila se ve stejném roce jako on a zemřela o pár měsíců později ve stejném roce.

Za svou uměleckou práci získala Smolíková v roce 1953 vyznamenání Za vynikající práci a v roce 1961 tituly Zasloužilá členka Národního divadla a Zasloužilá umělkyně.