Jarmila Šmídová (1903 - 1985)

Jarmila Šmídová, vlastním jménem Kluičová, pocházela z Loun a od dětství toužila stát se herečkou. Svůj dětský sen uvedla v život po příchodu do Prahy, kde začala studovat na Státní konzervatoři. V této době se také poprvé seznámila s prací ve filmu a hrála v němé komedii OPERATÉŘI (1921), která se ale nedochovala. Konzervatoř dokončila v roce 1924 a poté začala s profesionální hereckou dráhou. Za zmínku stojí její angažmá v Národním divadle, kde pohostinsky účinkovala již po svém absolutoriu (Cyrano z Bergeracu) a v letech 1928-1931 byla stálou členkou činohry. Její další kroky směřovaly do Osvobozeného divadla (1933-1934).

V rámci prvorepublikového a protektorátního filmu hrála Jarmila Šmídová v jedenácti filmech, vesměs průměrných komediích a melodramatech, navíc výhradně vedlejší role. Z těch dodnes dobře známých můžeme připomenout film ŽIVOT JE PES (1933), kde hrála pokladní v hudebninách, nebo PANÍ MORÁLKA KRÁČÍ MĚSTEM (1939) s nevelkou postavou maminky. Jako manželka stanula po boku Jindřicha Plachty (ARMÁDNÍ DVOJČATA, 1937) nebo Jaroslava Marvana (TEĎ ZAS MY, 1939). Za pozornost stojí fakt, že i když byla letitou členkou Divadla Vlasty Buriana, neobjevila se ani v jednom jeho filmu.

K práci pro film se vrátila až po pětadvaceti letech již jako důchodkyně, kdy se na plátně mihla opět v epizodních úlohách, například jako biletářka (ANDĚL BLAŽENÉ SMRTI, 1965) nebo šatnářka (PŮLNOČNÍ KOLONA, 1972). S filmem se rozloučila rolí úřednice na poště v kriminálním filmu PŘÍPAD MRTVÉHO MUŽE (1974).

Jarmila Šmídová byla provdaná za divadelního režiséra a dramaturga Julia Lébla (1897-1960), s nímž dlouhodobě spolupracovala v Burianově divadle.