Louiguy (1916 - 1991)

Jako autor slavné písně La vie en rose se hudební skladatel Louiguy zapsal do světové historie hudby 20. století, kromě toho složil hudbu k bezmála devadesáti filmům. Pocházel z italské rodiny, jeho vlastní jméno bylo Luigi Guglielmi a narodil se v Barceloně. Jeho otec byl kontrabasistou v orchestru slavného italského dirigenta Artura Toscaniniho. V roce 1923 rodina přesídlila do Francie, kde Luigi studoval skladbu na konzervatoři a poté se začal živit jako koncertní pianista. Jako klavírista doprovázel začínající Edith Piaf a začátkem čtyřicátých let pro ni začal skládat písně.

Louiguy neskládal jen pro Edith Piaf, jeho písně zpívali i další tehdy populární zpěváci, například André Claveau (z jeho repertoáru pochází další mezinárodně úspěšná píseň Cerisier rose et pommier blanc). Mezitím byl skladatel osloven i filmem a poprvé komponoval filmovou hudbu pro kriminálku SÁM V NOCI (Seul dans la nuit, 1945). Poté spolupracoval s různými režiséry a není nijak překvapivé, že skládal hudby například pro filmy, v nichž hrál hlavní roli zmíněný André Claveau (OSUD SE BAVÍ – Le destin s'amuse, 1946; JEDINÝ DEN S VÁMI – Un jour avec vous, 1952).

I když je Louiguy autorem zhruba 250 písní, na přelomu 40. a 50. let se začal věnovat hlavně komponování filmové hudby. Významnou spolupráci navázal například s režisérem Sachou Guitrym, pro nějž napsal hudbu celkem k šesti filmům (JED – La poison, 1951; ŽIVOT POCTIVÉHO ČLOVĚKA – La vie d'un honnete homme, 1953). Žánrově nebyl Louiguy vyhraněný, psal pro kriminálky i komedie, jeho hudba doprovodila i řadu krátkometrážních snímků. Podílel se také na vzniku hudebního vydavatelství Hortensia, které si vytklo za cíl uvádět na trh filmovou hudbu těsně po premiérách filmů v kinech.

Z řady režisérů, s nimiž Louiguy spolupracoval, vyniká proslulý tvůrce kriminálek a justičních dramat André Cayatte. Jejich prvním společným filmem byla kriminálka ČERNÝ SPIS (Le dossier noir, 1955), následovaly další úspěšné tituly jako OKO ZA OKO (Oeil pour oeil, 1957) nebo DVOJSTRANNÉ ZRCADLO (Le miroir à deux faces, 1958). Ke komponování jej přizvali dále režiséři Pierre Schoendoerffer, Robert Vernay nebo Jean Boyer. V polovině šedesátých let se Louiguy začal stahovat do soukromí, jeho poslední práce pro film je spojena opět s André Cayattem (VERDIKT – Verdict, 1974).