František Nepil (1929 - 1995)

Narodil se 10. Února roku 1929 v Hýskově u Berouna. Pocházel z chudých poměrů neb jeho otec byl zedníkem. Dětství prožil ve Sv. Janu po Skalou a později na lesní samotě ve Výbrnici u Nižboru. V roce 1948 maturoval na obchodní akademii, v té době již žil se svou rodinou v Praze. Po studiích pracoval v propagačních a reklamních firmách. V roce 1969 nastoupil do redakce vysílání pro děti a mládež v Čs. rozhlase. Od roku 1972 se plně věnoval jen spisovatelskému povolání.

K nejznámějším a nejoblíbenějším relacím Františka Nepila patřily jeho fejetony v Československém rozhlase "Dobré a ještě lepší jitro", které nezaměnitelně interpretoval. V jednom ze svých "dobrých a ještě lepších jiter" např. sdělil, že: " Když řeknete u nás, je vám dobře u srdce. U nás, to je tam, kam patříme, kde nás znají a kde to známe my. " Jindy nám sdělil, že "člověku trvá asi tak 3-5 let, než se naučí mluvit, ale 30-50 roků, než se naučí poslouchat. Poslouchat ve smyslu naslouchat, nikoli neodmlouvat." Z jeho promluv je zřejmé, že Pan Nepil uměl nejen mistrně vyprávět ale i naslouchat. Moudrostí nasbírané (ale i odposlechnuté), které pochytil během životních cest nám docela nenápadně ve svých "kázáníčkách" a potom v knížkách takto předal mnoho. To vše činil tak nenásilnou a poutavou formou, že by přitom ani nikoho nenapadlo, že by to jeho povídání mohlo být nějakým moralizováním.

Mnoho z nás jistě ještě pamatuje jeho charakteristický hlas, kterým k nám z radia promlouval. Jeho vzácné, dobré srdce dotlouklo nečekaně 8. Září 1995. František Nepil je ve však svém díle stále s námi, stále nás dovede pohladit po duši, potěšit i povzbudit.