Jaroslava Tvrzníková 84 let

Jedna z hvězd českého filmu přelomu padesátých a šedesátých let Jaroslava Tvrzníková pochází z Prahy, kde se narodila na počátku druhé světové války. Od dětství měla široký okruh mimoškolních aktivit, na střední škole v jejích zájmech dominovala archeologie, kterou chtěla studovat. Mezitím ale přišly první filmové role – a to nijak malé, které nakonec jejím krokům daly zcela jiný směr. Ještě na základní škole se objevila v dětském filmu MŮJ PŘÍTEL FABIÁN (1953). V šestnácti letech jí byla svěřena hlavní role osiřelé dívky Bláži v dodnes známém filmu ROBINSONKA (1956). Dnes se tento příběh může zdát zastaralý, v polovině padesátých let ale znamenal oživující odklon od základní tvůrčí koncepce československé kinematografie. O rok později pak ztvárnila menší role v dodnes ceněných filmech ROČNÍK 21 (1957) a ŠTĚŇATA (1957), které opět vybočovaly z tehdejší filmografie. První ze jmenovaných filmů režíroval Václav Gajer, který pak Tvrzníkovou vyzval ke spolupráci ještě několikrát.

Po dokončení DAMU získala Jaroslava Tvrzníková angažmá v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze (1962-1965), kde zaujala například v představeních Paličova dcera nebo Třetí zvonění. V roce 1965 byla Tvrzníková angažována do činohry Národního divadla, kde strávila šestnáct sezón. Díky svému dívčímu půvabu byla předurčena k postavám naivek, ale poměrně rychle zvládla přechod ke složitějším charakterním rolím. Její počátky v Národním divadle byly ve znamení alternací s jinými začínajícími herečkami, prvním výhradně sólovým výstupem byla Adéla ve hře Dům doni Bernardy, která se hrála v letech 1967-1969. V její další jevištní dráze převažují hry z tvorby klasiků (Hamlet, Višňový sad, Sen noci svatojánské, Strakonický dudák), za zmínku ale stojí i role Myšky v legendární Kočičí hře, která se dočkala rekordního počtu čtyř stovek repríz.

Zatímco herecké začátky Jaroslavy Tvrzníkové jsou spojeny výhradně s filmem, po nástupu do Národního divadla její spolupráce s filmem na několik let úplně skončila, jen výjimečně se objevila v televizi. Před filmovou kameru ji znovu uvedl až režisér Jaroslav Mach, který ji v komedii ZLATÁ SVATBA (1972) svěřil roli – opět – vesnické učitelky. Z dalších filmů stojí za zmínku rodinný příběh CHLAPI PŘECE NEPLÁČOU (1979), v němž vytvořila manželský pár s Ladislavem Frejem. V téže době hrála také v několika televizních seriálech (CHALUPÁŘI, 1975; NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, 1977). Na delší dobu se Tvrzníková s českými diváky rozloučila nevelkými rolemi kuchařky ve filmu DÍVKA S MUŠLÍ (1980) a maminky hlavního dětského hrdiny v televizní inscenaci DEN VELKÉHO TICHA (1980).

Zlomem v profesní kariéře i osobním životě Jaroslavy Tvrzníkové byl rok 1981, kdy s celou rodinou emigrovala do Rakouska, od roku 1983 pak žili v Německu. V Mnichově navázala později pracovní kontakty s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa, překvapivě se prosadila i jako herečka v divadle, herectví také vyučovala a vedla divadelní společnost Franz Werfel Theater. Až několik let po pádu komunistického režimu se vrátila do České republiky (1994) a i tady pokračovala ve své práci pro Svobodnou Evropu, od roku 1996 navíc působí na DAMU, kde mimo jiné jako režisérka dohlíží na studentská představení, pedagogické práci se věnuje i na Vyšší odborné škole herecké. Jen výjimečně se vracela před kameru, hrála v televizním hororově laděném příběhu TRAVIS (1996), později například v seriálu HOTEL HERBICH (1998).