Aša Vašátková (1914 - 1970)

Aša Vašátková se narodila jako Anna Vašátková 27. srpna 1914 v Praze. Při studiu pražské dívčí průmyslové školy toužila, jako desítky jiných děvčat, stát se slavnou herečkou. Jednoho dne nalezla v novinách inzerát filmové výrobny Starfilm hledající nové talenty pro titulní úlohu v nově připravovaném filmu. Mladá Aša na inzerát odpověděla, titulní úlohu získala a tím se dostala i do české kinematografie (obdobným způsobem se do filmových ateliérů dostala i herecky nadaná umělkyně Zita Kabátová či neúspěšná představitelka rozpustilých žabců a dcerušek Nancy Rubensová).

Tato událost však neohrozila filmovou dráhu Vašátkové, která se ještě tentýž rok objevila v dramatu Gustava Machatého ZE SOBOTY NA NEDĚLI (1931) jako tanečnice v baru. Tento film je jeden z mála umělecky hodnotnějších, v kterém Aša Vašátková hrála. Následují rok se jí zmocnil další diletantský režisér Václav Kubásek a obsadil ji jako Helenu Zemanovou do svého melodramatu PÍSEŇ O VELKÉ LÁSCE (1932). Snímek natáčel režisér v létě 1931 pouze v exteriérech němou kamerou s Vašátkovou, L. H. Strunou a Janem Svobodou. Až na začátku roku 1932 padlo rozhodnutí o ozvučení filmu, byly připsány nové postavy, rozšířen děj a realizace všech zvukových scén i ozvučení proběhlo ve starém vinohradském ateliéru společnosti A – B.

Po těchto ne zrovna lichotivých zkušenostech se k filmu opět vrátila po pěti letech v poměrně větších úlohách. V roce 1937 se zjevila ve dvou snímcích režiséra Vladimíra Slavínského. V jeho banálních melodramatech a komediích to byla zpěvačka Lu de Mila, vlastním jménem Ludmila Severýnová v komedii VDOVIČKA SPADLÁ S NEBE (1937) a dcera bankéře Mareše (Antonín Strnad) Jana v DĚVČÁTKU Z VENKOVA (1937). I když byly Slavínského díla u diváků poměrně úspěšné, odborná a i v té době uznávaná kritika jeho práci pravidelně strhávala a odsuzovala…

Normu dvou rolí za rok si udržela i v dalších dvou letech. Vladimír Slavínský pro Vašátkovou znovu připravil výraznější úlohu Jarmily Boučkové, dcery bohaté Lucie Boučkové (představovaná Růženou Šlemrovou) v operetní komedii BÍLÁ VRÁNA (1938) s Jindřichem Plachtou, Adinou Mandlovou, Evou Gerovou, Františkem Krištofem Veselým, Raoulem Schránilem a Světlou Svozilovou v titulních úlohách. Práci režiséra M. J. Krňanského poznala při natáčení komedie podle stejnojmenné povídky spisovatele Ignáta Herrmanna POD JEDNOU STŘECHOU (1938) a při realizaci pro ženu nepříjemné role lehké dívky.