Hermína Vojtová (1890 - 1976)

Pocházela z rozvětvené herecké rodiny. Z jejích četných hereckých příbuzných jmenujme otce Aloise Jurného - Vojtu, nevlastní matku Hanu Jelínkovou, nevlastní tety Otýlii Beníškovou a Terezii Brzkovou a zvláště pak bratra Jaroslava Vojtu. V šestnácti letech nastoupila angažmá u divadelní společnosti V. Sieberta - Mělnického. S vyjímkou krátkého působení v kamenném divadle v Ostravě hrála 18 let u venkovských společností, což byla pro herce výborná škola. Od roku 1923 hrála v Praze, kde vystřídala spoustu scén (Divadlo Komedie, Akropolis, Uranie). V letech 1945 - 1948 hrála v Novém divadle, v letech 1948 - 1951 v divadle Státního filmu, v letech 1952 - 1954 v divadle S. K. Neumanna a od roku 1954 do svého odchodu na odpočinek v roce 1961 v divadle E. F. Buriana. Ještě však ke konci 60. let pohostinsky hrála např. v Divadle S. K. Neumanna (inscenace Povídky z Vídeňského lesa).

V českém filmu vytvořila Vojtová více než stovku postav. Začalo to dvoudílným filmem OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA z roku 1926. Ale až teprve v polovině 30. let se začala objevovat na plátně pravidelně. Jen v letech 1937 - 1940 hrála v neuvěřitelných 36 filmech. Spolu se svým bratrem Jaroslavem Vojtou hrála manželský pár nejednou (DUM NA PŘEDMĚSTÍ, U NÁS V KOCOURKOVĚ). Dále byla např. žebračkou Outratovou v melodramatu LÍZIN LET DO NEBE, v jeho pokračování LÍZINO ŠTĚSTÍ byla Mater Reginou, Marjánkou Šumbalovou byla v NAŠICH FURIANTECH, Staňkovou v melodramatu CESTOU KŘÍŽOVOU, statkářkou Krejzovou v MUZIKANTSKÉ LIDUŠCE, chamtivou dědičkou v komedii PŘIJDU HNED, nebo Baruščinou matkou v PRSTÝNKU.

Podobné role ztvárňovala i po osvobození a během 50. let. Z rolí z té doby zmiňme např. matku NIKOLY ŠUHAJE, Skrbkovou v dramatu O ŠEVCI MATOUŠOVI, Němku Hilde Müllerovou v NÁSTUPU, matku Prokopovou v BOMBĚ, nebo bytnou v ČERNÉ SOBOTĚ. S rostoucím věkem ubývalo rolí a v celkovém objemu přibývalo rolí malých. A tak to většinou byly babky různého typu. Ať už klepny, zákaznice, uklizečky nebo bytné. Naposledy to byla brigádnice v komedii UTRPENÍ MLADÉHO BOHÁČKA z roku 1969.

Ojediněle se Vojtová mihla i v televizi (inscenace CHUDÝ KEJKLÍŘ, seriál HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO). V roce 1957 získala Hermína Vojtová vyznamenání Za vynikající práci.