Hana Zagorová původně toužila po kariéře divadelní herečky a vystudovala brněnskou JAMU (studium absolvovala Vančurovým představením Josefína; tuto roli později ztvárnila i v televizi). Nakonec se její doménou stal zpěv, k němuž se dostala víceméně náhodou. Začala spolupracovat s ostravským rozhlasem, kde vznikly její první nahrávky, již v roce 1965 měla v televizi vlastní pořad Písničky pro Hanku.
Od roku 1975 spolupracovala se zpěvákem Petrem Rezkem (hity Asi, asi; Duhová víla), počátkem 80. let ji začali doprovázet mladí zpěváci Petr Kotvald a Stanislav Hložek. Tento fakt spolu se snahou o udržení přízně publika a omlazení repertoáru vedl ke značně diskutabilní tvorbě a její televizní vystoupení byla často nedůstojná dámy na prahu čtyřicítky; nicméně v této době (první polovina 80. let) byla Zagorová na skutečném vrcholu popularity. Také v této době vznikly skutečně kvalitní písně stojící za poslech i dnes, ale zanikají v nahrávkové nadprodukci, které hudební a textové klenoty stahují do dobově šedivého průměru. Po skončení vítězné éry ve Zlatém slavíku se její repertoár stal více šansonovějším a kvalitnějším. V roce 1989 podepsala petici Několik vět, což vedlo k dočasnému zákazu činnosti těsně před pádem komunismu. V komorní písňové tvorbě pokračovala i v 90. letech, nicméně koncem dekády pod vlivem velkých návratů zpěvaček své generace se i Zagorová prosadila moderním zvukem (hity Je naprosto nezbytné, Navěky zůstane pouze čas). Hana Zagorová nahrává a koncertuje dodnes, nyní mj. vystupuje v muzikálu Jack Rozparovač. K pěvecké kariéře Hany Zagorové můžeme mít řadu výhrad, nicméně čtyřicet let na scéně populární hudby je hodno především obdivu bez ohledu na kritické posouzení faktu, kolik z více než tisícovky jejích písní patří do zlatého fondu.
Televizní a filmová tvorba Hany Zagorové čítá poměrně malý počet titulů. V roce 1969 hrála s Josefem Lauferem v televizním filmu MADAM A SEDM LOUPEŽNÍKŮ, v roce 1970 v inscenaci TLUSTÝ PRADĚDEČEK, v dalších letech vystupovala v televizi převážně v hudebních pořadech. V roce 1980 dostala hlavní (a jedinou) filmovou roli v povedené parodii TRHÁK z dílny dvojice Svěrák-Smoljak. Trhák je zdařilý a dodnes populární film, nicméně participace Hany Zagorové není jeho nejsilnější stránkou, sama zpěvačka nemá o svém hereckém výkonu nijak valné mínění. V poslední době se Hana Zagorová objevila ve filmu HRUBEŠ A MAREŠ JSOU KAMARÁDI DO DEŠTĚ (2005). Z hudebních televizních pořadů stojí za zmínku cyklus Dluhy Hany Zagorové, který se vysílal několik let v 80. letech, později byla pak moderátorkou pořadu Když nemůžu spát nebo spolu s manželem Š. Margitou zábavné šou Hogo Fogo.
Prvním manželem Hany Zagorové byl od roku 1986 tanečník Vlastimil Harepes. S ním se v roce 1991 rozvedla a vzápětí se podruhé provdala za slovenského operního pěvce Štefana Margitu, jehož po omezení svých vlastních aktivit v 90. let doprovázela na koncertních turné a divadelních angažmá po celém světě. Hanu Zagorovou po celý život provází problematické soukromí, ať již to byly partnerské problémy před prvním sňatkem nebo vážné krevní onemocnění, jež jí v minulosti nedovolovalo opustit republiku déle než na tři týdny.