Libuše Zemková (1924 - 1960)

Libuše Zemková se narodila 15. července 1924 v Luhačovicích do rodiny spisovatele Oldřicha Zemka (1893 – 1967), který malou Libuši vedl a vychovával v lásku k umění a kráse. Nejprve vyrůstala v Brně, kde ještě v předškolním věku statovala v dětských postavách pohádkových her na scéně tamějšího už Zemského divadla. Po přestěhování rodiny do Prahy statovala v Akropolisu na Žižkově. Získala vzdělání na reálném gymnáziu a na dramatickém oddělení pražské Státní konzervatoře.

Na divadelních prknech (kde často přetvořila titulní a hlavní role) se například stala Kateřinou v „Dobré písni“ dramatika Pavla Kohouta, Bělenou v Tylově „Strakonickém dudákovi“, Ljubou v dramatu Nikolaje Michajloviče Ďjakanova „Nevěsta s věnem“ za režie Jaroslava Tumlíře a nebo Malkou v Jiráskově a Tumlířově zpracování „Mezi proudy“ za režie Kamila Olšovského a opět Jaroslava Tumlíře.

V české kinematografii debutovala ještě během války ve větší úloze Lydie Bersecké v detektivní komedii herce Oldřicha Nového a střihače Antonína Zelenky ČTRNÁCTÝ U STOLU (1943). K úloze si jí režiséři vybrali hlavně pro její krásu a přirozenost. Krátce po skončení protektorátu, už ve znárodněném filmu, se představila jako manželka nadporučíka Maška (Jaroslav Zrotal) Jarmila Mašková v dramatu Václava Wassermana NADLIDÉ (1946) a zároveň jako komteska Henrietta Astfeldová v prvním životopisném snímku Václava Kršky HOUSLE A SEN (1947) na motivy osudů předního houslisty a skladatele Josefa Slavíka (hrál Jaromír Spal), jenž byl zvaný „český Paganini“.

Během 40. let byla sestrou švadlenky Josefinky Velebové (Zdenka Procházková) Katuškou Velebovou v Krejčíkově TÝDNU V TICHÉM DOMĚ (1947) podle „Povídek malostranských“ Jana Nerudy, mladičkou švadlenou Anežkou v Krškově psychologickém dramatu AŽ SE VRÁTÍŠ… (1947), Jarmilou v dramatu Martina Friče NÁVRAT DOMŮ (1948) a Aničkou Kálalovou v Kubáskově dobové propagandistické agitce o katastrofálním suchu z léta 1947 pod názvem ŽÍZEŇ (1949). Po tříleté přestávce „načala“ 50. léta jako hlasatelka závodního rozhlasu v budovatelské komedii SLOVO DĚLÁ ŽENU (1952) režiséra Jaroslava Macha a scenáristů Jiřího Karáska, Oldřicha Nového a Jaroslava Macha.