Milka Balek-Brodská (1888 - 1961)

Matylda Balek - Brodská (vlastním jménem) se narodila jako nejstarší potomek Ladislava Häusslera a jeho ženy filmové herečky Marie Anny Häusslerové roz. Kubíčkové. Její sourozenci byli do jednoho umělecky činní. Bratr Ladislav Häussler byl baletním sólistou v Národním divadle, bratr Jaroslav (Jaro) Häussler byl tanečník a zbytek sourozenců působil jako artisté. Milka Balek-Brodská působila v Praze ve Stálém divadle v Unitarii v Anenské ulici. Přestože se o Balek – Brodské tak málo ví, zapsala se nesmazatelně do české kinematografie. Faktem je, že se stala s více než 160 filmovými rolemi rekordmankou a dnes jí můžeme označit za nejobsazovanější filmovou herečku v českém filmu. Při tvorbě filmových rolí dbala na to, aby její postavy (především zlé drbny a sousedky), byly v kontrastu s kladnými hlavními přestaviteli, a nebála se zvýraznit jejich negativitu, především hlasovými prostředky. Charakteristická byla její rychlá mluva a výrazná gestikulace a práce s tělem.

Velmi často byla využívaná do rolí ve filmových pohádkách Oldřicha Kmínka a Josefa Kokeisla. Byla čarodějnicí v obou verzích PERNÍKOVÉ CHALOUPKY (1927, 1933), ženou obuvníka Smůly v osvětovém filmu KAŠPÁREK A BUDULÍNEK (1927) a macechou v POPELCE (1929). Jejími nejčastějšími rolemi byly sousedky, drbny, bytné a zákaznice. Často hrála i výraznější role po boku Vlasty Buriana. Byla Procházkovou hospodyní v první zvukové burianovské komedii C. A K. POLNÍ MARŠÁLEK (1930), švagrovou Plicové ve FUNEBRÁKOVI (1932), princezninou komornou v POBOČNÍKU JEHO VÝSOSTI (1933), sousedkou v dramatu U SNĚDENÉHO KRÁMU (1933), návštěvnicí ochotnického divadla v komedii HRDINA JEDNÉ NOCI (1935), sekretářkou u Fauknera ve filmu DUCHÁČEK TO ZAŘÍDÍ (1938) a po válce účastnicí ohňostroje v komedii MUŽ V POVĚTŘÍ (1955). Milka Balek – Brodská se také objevila ve všech třech filmových zpracováních DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA. V roce 1926 byla Švejkovou zákaznicí, v roce 1931 baronkou von Botzenheim a v roce 1956 Švejkovou sousedkou.

Narozdíl od celé řady jejích kolegyň, Milky Balek – Brodské se znárodnění kinematografie příliš nedotklo. Dále byla vyhledávána filmovými režiséry, i těmi mladšími, kteří po válce vstupovali do české kinematografie. Dále natáčela většinou více než dva filmy ročně, i když závažnost rolí poklesla. Často se objevovala i v komparsních, těžce identifikovatelných rolích, např. jako žena při autohavárii v zahradě v komedii TŘI KAMARÁDI (1947), úřednice v satirické komedii KONEC JASNOVIDCE (1957), babička v redakci v PÁTÉM KOLE U VOZU (1958), nebo správcová v psychologickém dramatu TAKOVÁ LÁSKA (1959).

Naproti tomu se během své dlouhé kariéry objevila několikrát i ve větších, nebo dokonce hlavních rolích, např. jako Barbora Vychytralová v komedii STRÝČEK Z AMERIKY (1933), Rézinka Popelková v komedii KOHO JSEM VČERA LÍBAL? (1935), bytná Brandejsová v melodramatu MANŽELSTVÍ NA ÚVĚR (1936), Adéla Dominiková v PANENCE (1938), Marešová v nedochovaném dramatu KRÁLOVNA STŘÍBRNÝCH HOR (1939) a v závěru své kariéry měla možnost hrát vedle Zdeňka Štěpánka jednu z hlavních rolí v dramatu PRVNÍ A POSLEDNÍ (1959) jako švadlena Prokopová.