Francesca Bertini (1892 - 1985)

Francesca Bertini se narodila 5.1.1892 jako Elena Seracini Vitiello. Byla adoptovanou dcerou neapolského mistra prózy Artura Vitiella a herečky Frataglioni Adelaide. Francesca prožila své dětství v Neapoli.

V době kdy byla Francesca Bertini na vrcholu úspěchu, přichází americká firma Fox s atraktivní nabídkou na několik filmů. Francesca ovšem tuto nabídku odmítá, neboť se právě seznámila se švýcarským hrabětem a bankéřem Alfredem Cartierem. V srpnu 1921 natočila svůj poslední film DÍVKA Z AMALFI (La Fanciulla d´Amalfi), a poté se v září 1921 za Cartiera provdala. Ve své víc než desetileté kariéře v tomto období, natočila mnoho snímků a vydělala si asi čtyři miliony lir. Údajně si vydělala 175.000 dolarů jen v roce 1915. Po svatbě se přestěhovala do Paříže, ale když její manžel zemřel (1928), vrátila se zpět do Říma, kde zůstala až do své smrti. Aby se mohla postarat o svého syna, vrací se Francesca na konci dvacátých let opět k filmu. Pozvolné ukončení její kariéry bylo jistě ovlivněno příchodem zvukového filmu, stejně jako příchodem mnoha jiných herců a nových technik hraní.

V době barevných filmů se již objevovala zcela výjimečně, například ve filmu UNA RAGAZZA DI PRAGA (1969) v roli Gabrieli, nebo ve snímku Bernarda Bertolucciho XX. STOLETÍ ( originál název 1900 ) z roku 1976 jako jeptiška Desolata. Zde mimo jiné hrají Robert de Niro, Gérard Depardie či Stefania Sandrelli.

Francesca byla nejen slavnou herečkou své doby, ale byla rovněž režisérkou například snímku TOSCA (1918). V roce 1969 vydala svou autobiografii s názvem Il Resto Non Conta. V roce 1982 připravil Gianfranco Mingozzi televizní dokument věnovaný Francesce s názvem L´ULTIMA DIVA.