Darja Hajská (1911 - 1981)

Darja Hajská se narodila jako Darja Dea Voříšková 20. března 1911 v Mladé Boleslavi. Jejím bratrem byl herec, režisér, scenárista, astrolog a loutkář Miloš Hajský (1902 – 1979). Vystudovala měšťanku, byla od 1925 technickou sílou u Fortunafilmu a ještě absolvovala operní školu Jetty Kurzové – Peršlové. Následně započala svoji divadelní práci, kde byla nejdříve operetní herečkou: divadelní společnosti, Tylovo divadlo v Nuslích (1929 – 1931), Olomouc (1931 – 1934) a pražský Akropolis (1934 – 1935).

I když byla nejčastěji na mimopražských scénách, její filmografie, kterou si po celý život pečlivě pěstovala a rozšiřovala, začala už v roce 1926 – kdy v němém filmu sehrála na osm rolí chovanky v penzionátě (SVÉHLAVIČKA), Soni (DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK), selského a vesnického děvčete (MLYNÁŘ A JEHO DÍTĚ, POHORSKÁ VESNICE), snoubenky (KEDLUBNOVÝ KAVALÍR), služebné Barušky (Z ČESKÝCH MLÝNŮ), švadlenky Cilky (PRAŽSKÉ ŠVADLENKY) a služebné u nadlesního (ADJUNKT VRBA). Každá její epizodka byl příjemným zpestřením, zážitkem, u diváků velmi populární a snadno zapamatovatelná.

Ve 30. a 40. letech předvedla nádherné komické kreace a charaktery selky a služky (PSOHLAVCI, KARIÉRA PAVLA ČAMRDY), děvečky Kačky (PEPINA REJHOLCOVÁ), copaté septimánky (KANTOR IDEÁL), družičky (U SNĚDENÉHO KRÁMU), kuchařky Barušky (POSLEDNÍ MUŽ), Terezky (ŠVANDA DUDÁK), švadlenky (ŠVADLENKA), šenkýřky (VOJNARKA), služebné Barušky (OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA), vesničanky (JAN VÝRAVA), Kačenky Kláskové (LUCERNA), šafářky (ČEKANKY), chůvy (MASKOVANÁ MILENKA), služebné Víchové (TETIČKA), hosta (NOČNÍ MOTÝL), sousedky (JAN CIMBURA), panské Růženky (PŘEDNOSTA STANICE), paní Masné (RYBA NA SUCHU), klepny (BLÁHOVÝ SEN), zákaznice (BARBORA HLAVSOVÁ, ŠŤASTNOU CESTU), panny Márynky (ŘEKA ČARUJE), paní starostové (PRSTÝNEK), tiché ženy cestujícího Josefa (ČAPKOVY POVÍDKY), rázné Hůlkové (VZBOUŘENÍ NA VSI), Pavleny (SLEPICE A KOSTELNÍK) či ženy (RACEK MÁ ZPOŽDĚNÍ).

I když byla Darja Hajská nejčastěji představitelkou služebných a komorných, tak v 50. až 70. letech byla zejména vesničankou, družstevnicí, uklízečkou, vejminkářkou, domovnicí aj., prostě těch nejprostších žen z lidu ve snímcích NEJLEPŠÍ ČLOVĚK (statkářka Halaburdová), ŠTĚŇATA (správcová), NĚCO SE TU ZMĚNILO (uklízečka), ANDĚL NA HORÁCH (žena v tramvaji), O VĚCECH NADPŘIROZENÝCH (Bartošová), MORÁLKA PANÍ DULSKÉ (služka), KAM ČERT NEMŮŽE (družstevnice), BÍLÁ PANÍ (výměnkářka a uklízečka Blažková), TA NAŠE PÍSNIČKA ČESKÁ (domovnice), SVĚTÁCI (maltařka Bártová), ŠEST MEDVĚDŮ S CIBULKOU (uklízečka Nagelvogelwunderbandíková), ZÍTRA TO ROZTOČÍME, DRAHOUŠKU (domovnice Vodrážková), „MAREČKU, PODEJTE MI PERO!“ (teta Máňa Hujerová), „JÁ UŽ BUDU HODNÝ, DĚDEČKU!“ (klepavá sousedka), HODÍME SE K SOBĚ, MILÁČKU…? (domovnice), „JÁ TO TEDY BERU, ŠÉFE…!“ (sousedka), BRÁCHA ZA VŠECHNY PENÍZE (členka JZD). Naposledy byla nájemnicí Doležalovou v Matulově příběhu NEVĚSTA K ZULÍBÁNÍ (1980).