Zdeněk Rozkopal (1924 - 2002)

Narodil se jako syn lesmistra v Beskydech. Výtvarnou dráhu si musel doma probojovat, protože v rodině neměla velkou tradici. Kvůli uzavření vysokých škol za protektorátu se vyučil zámečníkem, ale po válce studoval architekturu na ČVUT a současně výtvarnou výchovu a deskriptivu u profesora Cyrila Boudy na Pedagogické fakultě UK v Praze. Učitelskou dráhu opustil. Na doporučení a přímluvu jeho sestry Antonie, která již pracovala ve skupině Karla Zemana v gottwaldovském studiu jako výtvarnice, se přihlásil o práci u Zemana hned po vojně, v roce 1951. Díky svému nadání, citu pro materiál se brzy stal jeho blízkým spolupracovníkem Karla Zemana. Jako výtvarník a architekt se podílel na téměř všech Zemanových kombinovaných filmech.

V šedesátých letech natočil ve spolupráci s Radimem Cvrčkem trojici kombinovaných grotesek ze současného života. O člověku, který chce stihnout mnoho činností nazvanou TEN ČAS, krátký film A PŘECE LÉTÁ humornou formou vyjadřující, že létání není vždy snadné a daří se především zamilovaným a film TEN ČLOVĚK o snaze dobrosrdečného člověka zabránit sebevrahovi ve vykonání jeho úmyslů. S Cvrčkem natočil také dlouhý hraný film podle scénáře Oty Hofmana HODINA MODRÝCH SLONŮ.

Rozkopal nezapomínal na čistý animovaný film. V roce 1970 oživil perské stínové loutky ve filmu TŘI ČAROVNÁ PERA. Napsal scénáře k více než dvaceti slovenským večerníčkům, které režírovali jeho gottwaldovští kolegové. V osmdesátých letech, kdy natočil podle různých námětů ploškové filmy ČTYŘI TAJNÁ, SNĚHULÁKŮV SEN a tři příběhy z řeckých bájí - OLYMPIJSKÉ HRY, IKAROS, BÁJE O SYSIFOVI - inspirované kresbami na starověké keramice.

Další oblastí Rozkopalova díla byla tvorba hereckých masek a triků pro Filmová studia Barrandov, Koliba, Gottwaldov, Croatiafilm Zagreb a Goldfilm Stuttgart, kde plně zúročil Zemanovo proškolení. Jako architekt se podílel na mnoha pořadech bratislavské a brněnské televize, z nichž několik i režíroval PŘÍBĚHY PANA SARDINKY, či SEN V LUCEMBURSKÉ ZAHRADĚ. Spolupracoval i s Divadlem pracujících v Gottwaldově, Bábkovým divadlem v Žilině a Muzeem jihovýchodní Moravy v Gottwaldově, později Zlíně. V posledních letech života se intenzivně věnoval knižní ilustraci.