Francouzský herec André Alerme vytvářel před kamerou výhradně vedlejší role, ale jejich počet jde do desítek, což jej řadí k významným osobnostem francouzské meziválečné kinematografie, přesto nakonec zemřel prakticky zapomenutý. Pocházel z města Dieppe v Normandii a původně začal studovat medicínu, během vojenské služby však změnil své záměry a po návratu z armády se dal k divadlu.
Pozoruhodné kreace předvedl především v režii Jacquese Feydera ve filmech PENZION MIMOZA (Pension Mimosas, 1934) a HŘÍŠNÉ ŽENY BOOMSKÉ (La kermesse héroique, 1935), v nichž hrál spolu s režisérovou manželkou, slavnou hvězdou Françoise Rosay. Ke spolupráci jej zvali také další významní režiséři té doby jako byli Julien Duvivier (MUŽ DNE - L'homme du jour, 1936) nebo Maurice Torneur, několikrát točil také s komerčně úspěšným Jeanem Boyerem, za zmínku stojí také ojedinělá příležitost od slavného Abela Gance (ZTRACENÝ RÁJ – Paradis perdu, 1940).
Alermeho bohatá filmografie třicátých let v sobě zahrnuje stěžejní díla francouzské kinematografie té doby, stejně tak ale i průměrné nenáročné veselohry. Z doby německé okupace si připomenutí zaslouží hodnotné filmy uvedené v té době i v našich kinech jako FALEŠNÁ MILENKA (La fausse maitresse, 1942) nebo MODRÝ ŠÁTEK (Le voile bleu, 1942). Mezitím André Alerme pokračoval i v práci pro divadlo, ve třicátých letech vystupoval především na jevištích Théâtre des Ambassadeurs nebo Théâtre Michel. Po válce se již před kamerou vyskytoval jen výjimečně, poslední roli odehrál ve filmu TEN NEŠŤASTNÝ VĚK (Cet âge est sans pitié, 1952).
Ačkoli André Alerme natočil přes sedmdesát filmů a ve většině z nich měl velké role, nakonec odešel téměř zapomenut – zemřel v Montrichardu 2. února 1960 ve věku 82 let.