Začínal jako herec. V roce 1928 se objevil ve filmu Fátima milagrosa a magazín Imagem ho zvolil nejfotogeničtějším hercem své doby. Debutoval krátkým dokumentem Douro, faina fluvial (Dřina na řece Douro, 1931), který při své obnovené premiéře (již se zvukem) v roce 1934 mimořádně uspěl. Svým filmem Aniki-Bóbó (1942) započal éru evropského neorealismu. V jeho filmografii je několik desítek filmů oceněných v různých dobách na velkých festivalech. Spolupracoval s hereckými hvězdami a nebál se adaptovat náročné látky, jako Danteho Božskou komedii (1991).