Jana Rybářová (1936 - 1957)

Jana Rybářová se narodila 31. března 1936 v Praze Střešovicích do rodiny elektroinženýra. Odmalička projevovala umělecké sklony, soukromě se učila hře na klavír a od deseti let působila v baletním kroužku při Smetanově divadle.

Své postavy v tomto divadle, a následně také ve filmu, ztělesňovala jako křehké, plaché, naivní, cituplné i zanícené mladé lyrické dívky, se kterými se Rybářová sama ztotožňovala. Svou křehkou graciézní postavou, pronikavýma očima a atraktivním zjevem umocňovala svůj nevšední, přirozený a upřímný herecký projev. Vytvářela postavy Albínky („Zapadlí vlastenci“) či Mariánky („Bouřlivý rok“). Často bývala srovnávána s Jarmilou Horákovou a Zorkou Janů pro svůj tragický osud, a pro ryze mladistvé herectví.

Jako studentka třetího ročníku konzervatoře byla v roce 1954 vybrána režisérem Václavem Krškou do svého prvního filmu STŘÍBRNÝ VÍTR. Právě její první filmová role Aničky Karasové se stala její nejlepší rolí, kterou kdy vytvořila. Diváky si získala neuvěřitelným půvabem a temperamentem, jenž si ještě dlouho pamatovali, a který ji vynesl označení nejpopulárnější herečky padesátých let.

Na plátně vytvořila, kromě další role studentky Jany v krátkometrážním snímku školy FAMU V ULICI JE STARÝ KRÁM (1955) Jana Valáška, ve snímcích svého objevitele Václava Kršky mladou spisovatelku Elišku Krásnohorskou v životopisném dramatu Z MÉHO ŽIVOTA (1955), krásnou Širín v LEGENDĚ O LÁSCE (1956), mladičkou květinářku Fatmu v pohádce LABAKAN (1956), Daliborovu schovanku Jitku v opeře DALIBOR (1956), kde hlasové party za Rybářovou nazpívala Libuše Domanínská.