Vítězslav Černý (1922 - 1986)

Vítězslav Černý se narodil 1. července 1922 v Praze. Byl znám jako pražský bohém, srandista, recesista a veliký bonviván. O jeho soukromém životě, vzdělání a práci není nic moc známo. I když byl neškoleným hercem, díky své nekomplikované, bodré a veselé povaze, výrazné tváři a tělu a přátelským vlastnostem se stal od svých třiceti čtyř let využívaným jako svérázný a přirozený představitel rozličných charakterů a existencí nejrozmanitějších zaměstnání a sociálních tříd.

Na filmovém plátně se uvedl poprvé jako občan v Blumenfeldově ZLATÉM PAVOUKU (1956) a čert v HRÁTKÁCH S ČERTEM (1956) Josefa Macha. Nadále to byly bezejmenné epizodky a úložky rváče (ŠTĚŇATA), opilého tlouštíka (SNADNÝ ŽIVOT), hostinského (FLORENC 13:30), dělníka na silnici (ZATOULANÉ DĚLO), cestujícího v trolejbusu (TŘI PŘÁNÍ), muže na jezdícím pásu (HLAVNÍ VÝHRA), cestujícího v tramvaji (povídka GLORIE z filmu O VĚCECH NADPŘIROZENÝCH), hosta ve vinárně (MORÁLKA PANÍ DULSKÉ), diváka na hokeji (TAKOVÁ LÁSKA), šachisty (SLEČNA OD VODY), muže v bufetu (PROBUZENÍ), strážného s halapartnou (O MEDVĚDU ONDŘEJOVI), smějícího se muže (KAM ČERT NEMŮŽE) a sladovnického (DAŘBUJÁN A PANDRHOLA).

V 60. letech se představil ve snímcích VALČÍK PRO MILIÓN (pořadatel), RYCHLÍK DO OSTRAVY (cestující se zraněnou rukou), PŘÍPAD LUPÍNEK (autoopravář), PŘEŽIL JSEM SVOU SMRT (tlouštík), POCHODNĚ (hostinský), CHLAP JAK HORA (tlustý pán s fíkusem), SPADLA S MĚSÍCE (hostinský), FLORIÁN (Tyrolák), BARON PRÁŠIL (hráč šachů), ZÁMEK PRO BARBORKU (stěhovák), PRAHA NULTÁ HODINA (vrátný v nočním podniku), DVA Z ONOHO SVĚTA (řidič nákladního auta), ČERNÁ DYNASTIE (tlustý dělník), TATO, PŘEČTI TO! (cestující v tramvaji), MEZI NÁMI ZLODĚJI (tlustý muž ve vlaku), AŽ PŘÍJDE KOCOUR (zamilovaný), TŘIATŘICET STŘÍBRNÝCH KŘEPELEK (muž s hadicí), SKOK DO TMY (tlustý muž v hospodě), PRECLÍK (kuchař), LOV NA MAMUTA (cirkusák), BLÁZNOVA KRONIKA (mušketýr), ŽENU ANI KVĚTINOU NEUHODÍŠ (výtržník), ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA (zbrojnoš), „RAKEV VE SNU VIDĚTI…“ (příslušník VB) nebo PŘÍPAD PRO ZAČÍNAJÍCÍHO KATA (kat).

V 70. a 80. letech na něho čekal zabijácký řezník („PANE, VY JSTE VDOVA!“), holič Nulíček (ŽENY V OFSAJDU), krmič (DÍVKA NA KOŠTĚTI), správce hradu (NOC NA KARLŠTEJNĚ), zřízenec Patočka (JAK UTOPIT DR. MRÁČKA ANEB KONEC VODNÍKŮ V ČECHÁCH), divák (MŮJ BRÁCHA MÁ PRIMA BRÁCHU), stěhovák (ZÍTRA TO ROZTOČÍME, DRAHOUŠKU…!), host v hotelu (COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT), žalářník a vesničan (HONZA MÁLEM KRÁLEM), řezník (ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA), hulvát („JÁ UŽ BUDU HODNÝ, DĚDEČKU!“), strážný (DEVÁTÉ SRDCE), komoří Popel z Lobkovic (PAN VOK ODCHÁZÍ), konferenciér (CO JE DOMA, TO SE POČÍTÁ, PÁNOVÉ…), komorník (BULDOCI A TŘEŠNĚ) a také hlučný prodavač losů (PŘÍŠTĚ BUDEME CHYTŘEJŠÍ, STAROUŠKU!). Spolupracoval nejčastěji s Petrem Schulhoffem, Václavem Vorlíčkem a Zdeňkem Podskalským.