Jacques Charrier 87 let

Přestože Jacques Charrier patřil na přelomu 50. a 60. let k nadějným osobnostem francouzského filmu, známý je dodnes především jako druhý manžel legendární herečky Brigitte Bardot. Charrier pocházel z početné rodiny důstojníka a narodil se v Metách. Původně studoval na École des beaux-arts ve Štrasburku, pak ale odešel do Paříže, kde pod vedením herečky Berthe Bovy absolvoval hereckou průpravu. Na jevišti stanul poprvé ve hře Deník Anny Frankové po boku Pascale Audret v divadle Théâtre de Montparnasse. Tady si jej všimnul režisér Marcel Carné, který mu nabídl hlavní roli ve filmu PODVODNÍCI (Les tricheurs, 1958). Tato sonda do života tehdejší mládeže měla značný úspěch a jen ve francouzských kinech vidělo film pět miliónů diváků.

V roce 1963 se Jacques Charrier rozvedl s Brigitte Bardot a malý syn zůstal v otcově péči. Mezitím Charrier hrál v dalších filmech, zúčastnil se například hvězdně obsazených povídkových projektů (SEDM SMRTELNÝCH HŘÍCHŮ – Les sept péchés capitaux, 1961; NEJSTARŠÍ ŘEMESLO NA SVĚTĚ – Le plus vieux métier du monde, 1967), další velké role odehrál ve filmech Andrého Cayatta nebo Michela Devilla. Jako herec stál naposledy před kamerou v režii Jean-Clauda Brialyho (ZAVŘENÉ OKENICE – Les volets clos, 1972). Mezitím v roce 1969 založil vlastní produkční společnost, která se zaměřovala na výrobu nízkorozpočtových filmů a v průběhu sedmdesátých let uvedla do kin několik titulů.

Později se Jacques Charrier začal znovu věnovat výtvarnému umění, které původně vystudoval, a začal se prosazovat jako malíř a keramik. Své dílo prezentoval již na řadě výstav nejen ve Francii, ale i jinde v Evropě a také v USA. Po rozvodu s Brigitte Bardot byla jeho druhou manželkou v letech 1964-1967 France Louis Dreyfus, s níž měl dvě dcery. Jeho současnou manželkou je japonská fotografka Makiko. Do centra zájmu médií se Charrier dostal znovu v 90. letech, kdy po vydání knihy Iniciály BB podal žalobu na svou bývalou manželku kvůli dezinformacím z doby jejich manželství. Soud vyhrál a nakonec sám vydal knihu Moje odpověď Brigitte Bardot (Ma réponse a Brigitte Bardot, 1997).