Zdeněk Dítě (1920 - 2001)

Zdeněk Dítě se narodil 19. listopadu 1920 v Praze. Vystudoval reálné gymnázium v Praze 9, absolvoval abiturientský kurz na obchodní akademii a stal se účetním. K divadlu ho vlastně přivedl jeho koníček, rád fotografoval herce. Za nacistické okupace studoval soukromě herectví u Loly Skrbkové a líčení u Miloše Lišky. Roku 1941 poprvé vystupoval v umělecké skupině Ruch. Vedle zaměstnání hrál v letech 1943 – 1944 v pražském Větrníku. Poté vystupoval ve Vinohradském divadle (1944 – 1945), divadle E. F. Buriana D 46 (1945 – 1946), opět ve Vinohradském divadle (1946 – 1958) a nakonec v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého (1958 – do odchodu do důchodu v roce 1981). Hrál zde však až do 1989.

Ve filmu začínal jako komparsista a později si ho všiml režisér Miroslav Cikána obsadil ho do hlavní role v nikdy nedokončeném filmu PŘEDTUCHA (1944). O rok později vytvořil svoji první opravdickou roli vzpurného a zhýčkaného knížete Roberta ve Fričově komedii PRSTÝNEK (1945). V těchto filmech, a ve filmu POLIBEK ZE STADIONU, se objevil po boku své divadelní kolegyně Jany Dítětové v milovnických dvojicích. Díky tomu si diváci chybně mysleli, že jsou oba umělci v příbuzenském vztahu (bratr a sestra či muž a žena). Byla to však jen náhodná shoda jmen.

V dalších letech schematicky vytvářel různé role mladých hrdinů (často to byli kriminalisté nebo vojáci) ve významných filmech, ale i v podprůměrných snímcích té doby: tovaryš ve Vávrově ROZINĚ SEBRANCI (1945), Jan Tomek v Cikánově dramatu HRDINOVÉ MLČÍ (1946), Mirek ve VELKÉ PŘÍLEŽITOSTI, Mikovec v Krškově dramatu REVOLUČNÍ ROK 1848, šlechetný houslista Pavel Sedloň ve Fričově parodii PYTLÁKOVA SCHOVANKA ANEB ŠLECHETNÝ MILIONÁŘ (všechny 1949), Benda v TRESTNÉM ÚZEMÍ, student Křepelka v Radokově DIVOTVORNÉM KLOBOUKU (1952), zahradník v Zemanově pohádce BYL JEDNOU JEDEN KRÁL... (1954), básník Hálek v dalším Krškově filmu Z MÉHO ŽIVOTA, Vaněček v TANKOVÉ BRIGÁDĚ (oba 1955) či Ondřej Rýdl ve HŘE O ŽIVOT (1956).

V pozdějším věku vytvářel různé charaktery vážených pánů (ZABIL JSEM EINSTEINA, PÁNOVÉ, LEKCE, CO JE DOMA, TO SE POČÍTÁ, PÁNOVÉ...), ředitelů (SVĚTÁCI, DÍVKA NA KOŠTĚTI, ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA, JEN HO NECHTE, AŤ SE BOJÍ, JÁ TO TEDY BERU, ŠÉFE!, PÁTEK NENÍ SVÁTEK, V PODSTATĚ JSEM NORMÁLNÍ, PŘÍŠTĚ BUDEME CHYTŘEJŠÍ, STAROUŠKU...!, LUCIE, POSTRACH ULICE), funkcionářů (KOMEDIE S KLIKOU, BOŽSKÁ EMA, SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ), číšníků (POLOČAS ŠTĚSTÍ), důstojníků (UKRADENÁ VZDUCHOLOĎ, OSVOBOZENÍ PRAHY, HONZA MÁLEM KRÁLEM) nebo policistů (SMRT ČERNÉHO KRÁLE, VÝSTŘELY V MARIÁNSKÝCH LÁZNÍ). Naposledy si zahrál roli starosty v již zmíněném snímku SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ (1986).