Zdeněk Jarolímek (1926 - 2010)

Zdeněk Jarolímek se narodil 7. srpna 1926 v obci Postupice u Benešova. Avšak stejně jako řada jeho vrstevníků i Jarolímek začínal bezprostředně po druhé světové válce bez větších teoretických hereckých zkušeností a prošel oblastními soubory Uměleckého souboru SNB v Praze (1945 – 1949), plzeňského Krajského oblastního divadla (1949 – 1951), Krajského oblastního divadla v Karlových Varech (1951 až 1952), mladoboleslavského Městského divadla (1952 – 1956) a Městského divadla na Kladně (1956 až 1959).

Hrál jako Ivan („Sláva“), Želmír („Hadrián z Římsů“), Michal („Hřích“), Švanda („Strakonický dudák“), Don Juan („Dáma skřítek“), Václav („Naši furianti“), Přibina („Radúz a Mahulena“), Vladimír Lenský („Evžen Oněgin“), Don Carlos („Don Juan“), Demetrius („Sen noci svatojánské“), Benátský dóže („Othello“), Zlatohlav („Tvrdohlavá žena“), Krátkozraký („Dobrý voják Švejk“), Primus („R. U. R.“), Zima („Lucerna“), Jakob („Žebrácká opera“), Jičínský („Jedenácté přikázání“), Ženich („Svatba jako řemen“), Kapitán La Hire („Svatá Jana“), Popel („Drahomíra“), Kovář („Dalskabáty, hříšná ves“), Ondřej („Matka“), Pan Hošek („Veselé paničky windsorské“), Veliš („Oldřich a Božena“) či Cvrček („Ze života hmyzu“).

Dále ve hrách „Hodina H“ (Filloni), „Palackého třída 27“ (Muchomír Kulíšek), „Přelom“ (Jeremejev), „Josefina“ (Maleček), „Komedie plná omylů“ (Antifolus efeský), „Peer Gynt“ (Aslak), „Revizor“ (Abdulin), „Třetí zvonění“ (Kaštyl), „Kupec benátský“ (Princ aragonský), „Bílá nemoc“ (Úřední pán), „Poprask na laguně“ (Vincenzo), „Těžká Barbora“ (Sýrař Krištof), „Hamlet“ (Gilderstone), „Zorba“ (Manolakas), „Večer tříkrálový“ (Tobiáš Říhal), „Romeo a Julie“ (Montek), „Ženitba“ (Žvýtakin), „Jan Roháč“ (Hrbě Šlik), „Vlci“ (Hostinský), „Benátská maškaráda“ (Oktavio), „Paličova dcera“ (Podleský), „Noc pastýřů“ (Tichý), „Julius Caesar“ (Metellus), „Čarodějky ze Salemu“ (Sudí), „Kočičí hra“ (Viktor Molnár), „Bouře“ (Alonso), „Král Jan“ (Občan), „Saturnin“ (Dědeček), „Divotvorný klobouk“ (Senátor) i „Perly panny Serafínky“ (Kožišník).

Absence pražských angažmá objasňuje ojedinělé příležitosti ve Filmovém studiu Barrandov, do kterého Jarolímek prvně vstoupil na začátku 60. let jako pětatřicetiletý v úloze kočího v TRÁPENÍ (1961) Karla Kachyni. U Karla Kachyni se dále objevoval jako čeledín u Singerových (K. Patek a Jindřiška Gabriela Preissová) ve snímku AŤ ŽIJE REPUBLIKA (1965), partyzán v KOČÁRU DO VÍDNĚ (1966) a kostelník v dramatu UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE (1970). Svá debutující 60. léta ještě doplnil jako Němec ve svetru ve filmu NEKLIDNOU HLADINOU (1962) režiséra Václava Gajera. V natáčení ojediněle a hlavně s velkými přestávkami pokračoval Jarolímek i během normalizace.