Ladislav Pešek (1906 - 1986)

Ladislav Pešek, vlastním jménem Ladislav Pech, se narodil do ryze umělecké rodiny. Strýc jeho babičky byl významný filolog a překladatel Karel Václav Ignác Thám, jehož bratrem byl Václav Thám - zakladatel první české divadelní společnosti – Vlasteneckého divadla.

Začínal v brněnském Zemském divadle, kde hrál spolu s rodiči. V této době přijal maminčino dívčí příjmení, to aby si ho v divadle nepletli s otcem. Už v roce 1929, kdy mu tedy bylo pouhých 23 let, dostal nabídku hrát v Národním divadle. Byl mu věrný bezmála půl století. Všem svým postavám věnoval důkladnou přípravu, moc mu záleželo na tom, pod jakým vedením bude hrát a kdo budou jeho kolegové. Velice například obdivoval Sašu Rašilova. Jeho velkým kamarádem se stal režisér Jiří Frejka. Často spolu tito dva bloumali Prahou, rozebírali jednotlivé scény a skeče, které i předváděli na otevřeném prostranství a bavili kolemjdoucí. V divadle Peškovi kolegové říkali přezdívkami Lála a Pešura.

Film zprvu odmítal, ale pak přišel na to, že mu zajistí daleko víc než divadlo. Zanechal za sebou takřka stovku filmových a televizních rolí. I když to většinou nebyly role hlavní, až na TĚŽKÝ ŽIVOT DOBRODRUHA (1941), vždy na sebe nějakým způsobem upoutal pozornost. Jeho doménou u filmu, narozdíl od divadla, zůstaly komedie. Největší popularitu mu pravděpodobně přinesly role Ády Čuřila a Vojtěcha Kulíka ve studentských filmech ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA (1938) a CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE (1939). V dalších komediích se objevil například jako úředník, co si potrpí na nejapné žertíky VALENTIN DOBROTIVÝ (1942), nebo jako spolubydlící a kamarád Oldřicha Nového v ROZTOMILÉM ČLOVĚKU (1941). Po válce už dostával role vážnější např. KASAŘI (1958), TRANSPORT Z RÁJE (1962). V tom samém roce mu byl udělen titul Národní umělec. Postupně ztvárňoval především role dobrotivých otců a kouzelných dědečků. Opomenuta by neměla zůstat postava krále v POPELCE (1969).

Co se týká soukromí Ladislava Peška, tak to si moc dobře střežil. Ví se, že nějaký čas žil s herečkou Jiřinou Štěpničkovou. Měl také velké množství obdivovatelek, přičemž jedna neodbytná, která se podepisovala jako Divá Bára, se dokonce pod výhrůžkou sebevraždy, stala jeho manželkou. Pak si našla jiný objekt zájmu a rozvedli se. Pešek se pak znovu oženil a měl dceru Zuzanu. Na konci 70. let byl vážně nemocen, ale ještě v roce 1977 vydal knihu memoárů Tvář bez masky. Zemřel v roce 1986, když mu bylo 79 let.