Dan Horyna 66 let

Danovo motto: „Ten, který je smířen s utrpením, pro toho je živobytí šťastné a přestává se dopouštět zaslepených činů.“

Přechod zpátky do Československa, jeho drilu a sezení ve školních lavicích s rukami za zády, moc nedával, potřeba svobody a nezávislosti už v něm byla zakódována. Věnuje se tenisu a atletice, ve které má skvělé výsledky, dostává se dokonce do užší nominace na olympiádu.

Po základní škole studuje na uměleckoprůmyslové škole, kde se chytá rozvíjet další z talentů, a to výtvarný. Souběžně miluje a poslouchá muziku a později je inspirován o pět let starším bratrem hrajícím na bicí, aby se ji začal věnovat i aktivně, a tak začíná Dan hrát na kytaru a zpívat. Žije  životem muzikanta studenta a sportovce. S atletikou však končí excesem, když si při vyhlašování vítězů na slovenskou část hymny protestně sedá a je vyloučen z ČSTV.

Přichází rok 1975 a Dan poprvé okouší drogu a pocit absolutního štěstí. Při divokém koncertu na Karlově mostě vykřikuje „toho bohdá nebude, aby byl na hradě prezident Slovák“, bylo to den před zvolením Husáka. Jenže němečtí  turisté si koncert nahrají, nahrávka se dostává do rádia Svobodná Evropa, kde ji ve svém pořadu pouští Karel Kryl. Za čtyři dny je Dan poprvé zatčen, aniž tuší proč.