Štefan Kvietik 89 let

“Nájdete ma na javisku života.”

Jeho doménou byly robustní, psychologicko-realistické postavy (Bačova žena, Električka zvaná túžba, Kráľ Lear, Dvaja...) - celkem jich bylo více než tři stovky. První velkou filmovou roli získal ve “válečném” snímku BOXER A SMRT (1962) Petera Solana a filmů odehrál skoro padesát. Starší generace nezapomene na jeho Barona von Goldringa (SÁM VOJAK V POLI, 1964) či rozporuplného Pirina z “tatranského” dramatu Martina Hollého MEDENÁ VEŽA (1970), kde se blýskl vedle Ivana Rajniaka, Ivana Mistríka a Emílie Vášáryové.

“V divadelnej hre “Hrob lásky” moja mama a otec hrali mileneckú dvojicu. Otec v hre umiera a mama nad jeho hrobom kvíli. Ja ako štvorročný som sedel v hľadisku v lone starkej a pri pohľade na túto scénu som prepukol v srdcervúci nárek až do chvíle, kým sa mi otec spoza kulís neukázal. Určite to nebol náznak hereckých daností, ale úprimný prejav detskej duše.” (na dotaz, jestli si vzpomíná na svůj první herecký výstup)

Dodnes ho můžeme vídat na televizních obrazovkách: Jakubiskova TISÍCROČNÁ VČELA (1983), ČERVENÉ VÍNO (1972), SKRYTÝ PRAMEŇ (1973) o osudech levočského Mistra Pavla, Vávrova-Hrubínova ROMANCE PRO KŘÍDLOVKU (1966). Řadu charakterních, hrdinských a romantických postav vytvořil i v rozhlasových hrách domácích i zahraničních autorů. Od roku 1984 vyučoval na VŠMU, po roce 1989, jako člen Slovenské národní strany (SNS) vstoupil Štefan Kvietik do politiky a dvě volební období (do roku 1994) byl poslancem Slovenské národní rady (nejprve za SNS, později za Demokratickou unii – později vyjádřil lítost nad tím, jak se SNS zprofanovala). Jednu dobu působil jako podpředseda Výboru SNR pro vzdělání, vědu, kulturu a sport.