Giacomo Rossi-Stuart (1925 - 1994)

Italský herec Giacomo Rossi-Stuart se jen zřídka dostal ve filmu k velkým rolím, i našim divákům je ale známá jeho tvář z řady snímků, jeho doménou byly dobrodružné a historické filmy 60. a 70. let. Narodil se jako Giacomo Rossi ve starobylém městečku Todi ve střední Itálii a od dětství se věnoval různým sportům, vynikal mimo jiné v boxu, na profesionální úrovni provozoval pětiboj a pro pozdější filmovou práci se mu velmi hodila praxe v jízdě na koni a šermu.

Díky své atletické postavě našel Giacomo Rossi bohaté uplatnění na přelomu padesátých a šedesátých let v tehdy populárním žánru filmů tzv. sandálu a meče. V těchto filmech hrál řadu velkých rolí, z těch, které obstály ve zkoušce časem, připomeňme POSLEDNÍ DNY TRÓJE (La leggenda di Enea, 1962) nebo SODOMA A GOMORA (The Last Days of Sodom and Gomorrah, 1962). Znovu účinkoval i ve filmech s tématikou novější historie a v životopisném snímku KATEŘINA VELIKÁ (Caterina di Russia, 1963) hrál velký part carevnina favorita knížete Poniatowského. Hojně zastoupený žánr dobrodružných a historických filmů v šedesátých let spěl k nepříliš povedeným kombinacím různých námětů, o čemž svědčí dnes již zapomenuté kuriozity typu ZORRO A TŘI MUŠKETÝŘI (Zorro e i tre moschiettieri, 1963), kde ztvárnil jednu z hlavních postav mušketýra Athose. Na druhou stranu mezi Rossiho nejslavnější výstupy před kamerou patří horor režiséra Maria Bavy PROKLETÍ SMRTI (Operazione paura, 1966), kde hrál hlavní roli mladého lékaře Paula Eswaie.

Další četné nabídky dostal Giacomo Rossi od tvůrců spaghetti westernů nebo špionážních filmů; tyto filmy s ambicemi konkurovat americkým vzorům přiměly řadu italských herců přijmout anglický pseudonym, Giacomo Rossi byl v tak titulcích řady filmů uveden jako Jack Stuart. Vedle komerční a umělecky průměrné produkce obohatil Rossi-Stuart svou filmografii počátkem sedmdesátých let několika válečnými filmy, z tohoto žánru připomeňme alespoň mezinárodně obsazený titul POSLEDNÍ DNY MUSSOLINIHO (Mussolini: Ultimato atto, 1974). V této době rozšířil své aktivity před kamerou také o kriminálky, kromě Itálie pracoval i ve Francii, s Alainem Delonem hrál například ve filmu ZORRO (1975).

V sedmdesátých letech si Giacomo Rossi-Stuart vyzkoušel dvakrát i post asistenta režie, na jednom filmu měl podíl i jako spoluautor scénáře, jako filmový herec však absolvoval sestup od hlavních partů k podružným rolím, v koprodukčním válečném filmu POSLEDNÍ ÚTOK (Il grande attaco, 1978) se již jen mihnul v postavě jednoho z amerických velitelů. Jeho filmografii uzavírá horor Umberta Lenziho BRÁNA DO PEKEL (Le porte dell′inferno, 1989).