Mireille Darc (1938 - 2017)

Vtiskla francouzskému filmu jemný smysl pro humor, krásné tmavé oči, pěkné vlasy a sympatickou tvář, kterou nelze ve filmu přehlédnout. Pochází z přístavního města jihovýchodní části Francie Toulon. Základní školu i konzervatoř vychodila ve výše již jmenovaném městě. Odjela na zkušenou do Paříže, kde se přihlásila do divadelního kursu. Tady bydlela v podnájmu na proslulém Montmartru v maličkém bytě. Ráda vzpomíná, že sedávala v blízkosti náměstíčka u Sacré Couer v rozkvetlé zahradě vinárny a nechala se unášet okouzlující kulisou avantgardních malířů Paříže. Začátky měla těžké, bohatým lidem vodila pejsky na procházku, občas hlídala i malé děti. Také se stalo, že neměla ani možnost se pořádně najíst, jak na tom byla bídně s financemi.

První setkání s režisérem Georgesem Lautnerem jí přineslo hlavní roli ve filmu GALIA (1965). Tímto filmem odstartovala svoji kariéru k výšinám francouzských filmových hvězd. Natáčela jeden film za druhým a přitom si zahrála s tehdejší významnou francouzskou hvězdnou elitou, Jean Gabin, Luis Funés, Lino Ventura a jiní. Nabídka od intelektuálního francouzského režiséra Jeana-Luc Godarda do hlavní role postavy Corinne, ve filmu WEEK END (1967) byla stěžejní pro další kariéru. Její sláva dostoupila vrcholu v kriminálním filmu JEEFF (1969), kde jí byl hereckým partnerem Alain Delon. Vlastně se stal po Romy Schneiderové a Nathalii Delonové pro ni manželem a dlouhodobým obchodním partnerem.

Souběžně se Mireille Darc věnovala i divadlu, kde hrála delší čas v divadelní hře od P. Ustinova FOTO-FINIŠ. V brzké době se také prosazuje psaním scénářů a literárních povídek. Ve filmu BORSALINO (1970) si zahrála opět s Alainem Delonem a Jeanem-Paul Belmondem. Určitě si mnozí pamatují bláznivé komedie VELKÝ BLONDÝN S ČERNOU BOTOU (1972) a NÁVRAT VELKÉHO BLONDÝNA (1974), kde hrála po boku další filmové hvězdy Pierre Richarda, kterého si velice považuje a stále má k němu velmi hezký vztah. Komediální role vůbec byla její hlavní doména, tady byla jak ryba ve vodě. Nepřejícím jedincům filmové kritiky dokázala, že má i talent na psychologické role. Ve filmu NENÍ KOUŘE BEZ OHNĚ (1973) to předvedla. V době natáčení filmu LEDOVÁ ŇADRA (1974) podle jejích slov, prožívala s Alainem Delonem nejhezčí období svého života. Věnovala se také obchodním aktivitám v reklamní oblasti, kde dosáhla úspěchu v prodeji kosmetiky. V roce (1980) podstoupila operaci srdeční vady, kterou bohužel měla od raného věku. Vše proběhlo velice úspěšně a Mireille se mohla dále věnovat herectví a obchodu.

Na tomto světě je jen několik věcí, které nelze při nejlepší vůli předvídat, náhoda, štěstí a osud. Říká se, že štěstí přeje odvážnému. Mireille se vracela z obchodní cesty v Itálii a v plné jízdě narazila ve svém Mercedesu do kamionu, který vybočil nečekaně do její dráhy. Celkem jeden měsíc ležela v nemocnici v bolestech s těžkými zlomeninami. Po celou dobu pobytu se snaží bojovat s nepřízní osudu a nakonec se uzdraví a vrací se opět do svého života. Po propuštění do domácího léčení objeví určitou zálibu ve fotografování, které začíná realizovat a publikovat v různých časopisech a také vydávat knižně. Vedle fotografování se věnuje částečně zpěvu a psaní povídek.