Jan Werich patří k našim nejznámějším a nejváženějším divadelním a filmovým legendám. O to překvapivější pak může pro někoho být, že natočil vlastně jen několik filmů. Inu, doba nepřála.
Vedle divadla se věnovali i své velké lásce - filmu. Oba si zahráli ve čtyřech filmech PUDR A BENZIN (1931), PENÍZE NEBO ŽIVOT (1932), HEJ RUP (1934) a SVĚT PATŘÍ NÁM (1937). Zejména poslední dva, režírované Macem Fričem, patří do zlatého fondu českého filmu. Samostatně se Jan Werich objevil ještě v roli uprchlého trestance v Cikánově filmu U NÁS V KOCOURKOVĚ (1934), který mezi řadou průměrných a podprůměrných komedií své doby rovněž poněkud vyčnívá.
Druhou světovou válku strávili Voskovec s Werichem v emigraci v USA a po roce 1945 se pokusili navázat tam, kde roku 1938 museli skončit. Ne zcela úspěšně. Doba byla už jiná a oba tvůrci rovněž. Navíc se rychle blížila nová diktatura. Voskovec se rozhodl pro druhou emigraci, Werich zůstal doma. V nových nesvobodných poměrech se mu žilo a tvořilo těžce. Divadlu se mohl věnovat alespoň trochu podle svých představ až po několikaleté přestávce ve druhé polovině 50. let, kdy stál v čele Divadla ABC, které se snažilo navázat na odkaz Osvobozeného, třeba i tím, že obnovilo některé jeho hry, v nichž byl nyní Werichovým partnerem Miroslav Horníček (Balada z Hadrů, Těžká Barbora).
V oblasti filmu našel Werich uplatnění jen zřídka. Roku 1951 hrál hlavní dvojroli v nesmrtelné komedii CÍSAŘŮV PEKAŘ, PEKAŘŮV CÍSAŘ, roku 1955 v pohádce BYL JEDNOU JEDEN KRÁL a roku 1963 v Jasného filmu AŽ PŘIJDE KOCOUR. Vedle několika menších rolí ve filmech PÁD BERLÍNA (1949), HUDBA Z MARSU (1954) a BARON PRÁŠIL (1961) se v šedesátých letech ještě uplatnil, ovšem s velikým šarmem, v několika vesměs kratších televizních filmech. Všechny se díky němu staly legendami. Posledním hraným dílem, v němž vystupoval, byl seriál PAN TAU (1969).