Vladimír Salač (1924 - 1990)

Rané dětství strávil Vladimír Salač v rodném Terezíně, kde jeho otec vedl ochotnický divadelní kroužek. Do školy pak začal chodit v Praze, kde se stal členem Kühnova dětského sboru (1935). V tomto sboru nejen zpíval, ale i recitoval a byl také dětským rozhlasovým hercem. Následně účinkoval v ochotnickém spolku Bozděch a v letech 1937-1939 hrál v Pražském dětském divadle Míly Mellanové.

Za války Vladimír Salač pracoval jako úředník hudebního nakladatelství, především ale točil, práci pro film omezil v roce 1943, kdy získal stálé divadelní angažmá (Intimní divadlo 1943-1945), hostoval také v Národním divadle a Vinohradském divadle. Za krátkou dobu hrál na různých jevištích v bezmála dvaceti rolích různé provenience i žánrů (Postranní ulice, Macbeth, Paličova dcera, Zločin a trest, Našeptávač, Prodaná nevěsta atd.) Z jeho filmových rolí té doby stojí za zmínku venkovská dramata Františka Čápa MLHY NA BLATECH (1943) a DEVČICA Z BESKYD (1944).

Po roce 1945 hrál Vladimír Salač krátce v Realistickém divadle (1945-1946), následovalo angažmá v Divadle státního filmu (1948-1951), většinu padesátých let strávil v Pražské estrádě, až nakonec zakotvil v Městských divadlech pražských (1959-1990). Význam jeho herecké osobnosti však postupně klesal, což platí nejen pro divadlo, ale i pro film. Zatímco za pouhých šest let války natočil více než dvacet filmů, v následujících více než čtyřiceti letech se objevil jen ve 26 filmech. Ještě krátce po válce pokračoval ve svých rolích mladíků (NADLIDÉ, 1946; NIKOLA ŠUHAJ, 1947), v Krškových životopisných titulech se objevil v rolích skutečných historických osobností (REVOLUČNÍ ROK 1848, 1949; MLADÁ LÉTA, 1952). S odezněním Salačovy chlapecké bezprostřednosti a líbivé vizáže také prakticky skončila jeho filmová kariéra.

Ještě v polovině 50. let jej můžeme zaznamenat jako zpívajícího rekreanta s kytarou v komedii ANDĚL NA HORÁCH (1955), pak se ale celých deset let ve filmu vůbec neobjevil. Před kameru se vrátil až ve druhé polovině šedesátých let, již jen v epizodních rolích (SLEČNY PŘIJDOU POZDĚJI, 1966; DVA TYGŘI, 1966). Z jeho další participace ve filmu můžeme uvést exekutora ve filmu LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ (1979) nebo myslivce v komedii KŘTINY (1981). Z nevelkých úloh té doby vyniká všetečný soused Pícha v kriminálním dramatu MUŽ NA DRÁTĚ (1985). Ojediněle spolupracoval Salač také s televizí, objevil se ve dvou dílech seriálu TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA (1975) nebo v několika televizních inscenacích (PROCES S VRAHY MARTYNOVÉ, 1988). Definitivně naposledy stál před kamerou ve filmu NĚŽNÝ BARBAR (1989).