Jaroslav Seník (1897 - 1957)

Jaroslav Seník od dětství maloval a sochařil, se zájmem se věnoval také řezbářství, obecně inklinoval k výtvarnému umění, zároveň hrál i ochotnické divadlo. Za první světové války bojoval na ruské a italské frontě a po návratu se rozhodl pro profesní hereckou dráhu. V letech 1920-1936 hrál u kočovných divadelních společností, až na prahu čtyřicítky našel angažmá na stálé scéně. Začínal v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích (1936-1938), jeho herectví pak vyzrálo na jevišti Zemského divadla v Brně (1938-1941), kde vynikl převážně v českých hrách (Princezna Pampeliška, Léto, Naši furianti, Jedenácté přikázání). Po návratu do Prahy hrál krátce v Uranii (1941-1942), nakonec vstoupil na prkna Vinohradského divadla, kde setrval až do smrti (1942-1957). Jaroslav Seník ovládal široký herecký rejstřík, který mu umožnil uplatnění v komických i tragických rolích v českém, světovém, klasickém i moderním repertoáru. Hned po válce zazářil v představení Počestná děvka, následně zaujal ve dvou hrách A. P. Čechova (Strýček Váňa, Višňový sad). Jeho největším divadelním úspěchem byla hra Horoucí srdce.

V následujících letech se Seníkova filmografie stala poměrně početnou, například v roce 1949 hrál v šesti filmech, až do své smrti točil několikrát ročně, i když vesměs dostával jen malé úlohy. Za zmínku stojí trojí účast v historických filmech Václava Kršky (REVOLUČNÍ ROK 1848, 1949; MIKOLÁŠ ALEŠ, 1951; MLADÁ LÉTA, 1952), v legendární pohádce PYŠNÁ PRINCEZNA (1952) hrál ministra Jakuba. Posledním filmem Jaroslava Seníka bylo válečné drama JURÁŠEK (1956), kde hrál venkovského muže Buriánka.

Jaroslav Seník zemřel v Praze 10. října 1957 ve věku 60 let.