Štěpán Bulejko (někdy byl uváděn jako Štefan Bulejko) 15. srpna 1914 v Brně. Aby mohl vykonávat herecké povolání, v roce 1938 absolvoval pražskou Státní konzervatoř. Profesionální hereckou dráhu však započal už v olomouckém Českém divadle (1935 – 1938). Poté byl členem brněnského Zemského divadla a českobudějovické i pardubické scény (1938 – 1945), městských scén v Olomouci a Pardubicích (1945 – 1950) a Městských divadlech pražských (1950 – 1976), kde působil až do své smrti.
Podobně jako na divadle, také před filmovými kamerami byl představitelem různých malých postav a postaviček. Díky své znalosti němčiny a fyziognomii byl nejčastěji obsazován do záporných postav nacistických uniformovaných složek. Je až symbolické, že ve své první i poslední filmové roli si zahrál nacistického důstojníka.
V tom prvním, Vávrově a Drdově NĚMÉ BARIKÁDĚ (1948) byl přísným parlamentářem SS, a ve své poslední – zároveň nejznámější filmové úloze stvořil admirála Wolfa, který je „paralyzován“ zeleným sprejem ve Sci – Fi komedii ZÍTRA VSTANU A OPAŘÍM SE ČAJEM (1977) Jindřicha Poláka, která ale měla premiéru (červen 1977) až několik měsíců po Bulejkově smrti.
Z dalších „jeho“ nacistů si uveďme ty z českých válečných filmů. V německé uniformě představoval důstojníky SS (VELIKÁ PŘÍLEŽITOST, VYŠŠÍ PRINCIP, TRANSPORT Z RÁJE), vojenské velitele (PAST, BLBEC Z XEENEMÜNDE), velitele gestapa (MORDOVÁ ROKLE), vysoké německé důstojníky, př. plukovníky i generály i (VÝSTRAHA, MARATÓN, KLÍČ, DNY ZRADY, OSVOBOZENÍ PRAHY) a schematicky zlé Němce z poválečných dob (ÚNOS, PŘÍCHÁZEJÍ Z TMY, BOTOSTROJ). Němce si (ale v menší míře) zopakoval také v Československé televizi.