J. O. Martin (1888 - 1958)

J. O. (Jan Otakar) Martin se narodil 27. prosince 1888 v Humpolci do rodiny majitele zdejší cihelny a ochotníka. Tuto lásku k herectví Martin po svém otci zdědil. Přerušil v sextě studium reálného gymnázia a utekl k divadlu. Po školení Karla Želenského hrál u několika venkovských společností (F. Lešanský, V. Suk, J. Blažek, J. Tutter) a krátce i v pražské Uranii. Následovaly štace v Divadle sdružených měst východočeských (1912 – 1915) a v Městském divadle v Plzni (1915 – 1918). Dlouhá léta vedl vlastní kočovnou společnost Divadelní sdružení měst českého severovýchodu (1918 – 1927). Jako režisér a herec působil v bratislavském Slovenském národním divadle (1927 – 1932).

Byl představitelem rázných venkovských chlapů a mužů, které využívají své, životem nabité, zkušenosti. Příležitostně si zahrál také v konverzačních komediích a v postavách z vyšších vrstev. Při ztvárňování postav mu pomáhala jeho interesantní dikce, prostá práce s gesty, omezená mimika a zejména zvláštní výslovností ovlivněný hluboký hlas.

Ve filmu debutoval v roce 1931 kreací Pálkoviče v legionářském dramatu TŘETÍ ROTA. O rok později se objevil v malých rolích profesora matematiky na gymnáziu (PŘED MATURITOU), rozvodového advokáta (SŇATKOVÁ KANCELÁŘ), učitele Václava Čížka (ZAPADLÍ VLASTENCI), další rok jako otec Kučera (SVÍTÁNÍ), revírník Kořán (ZE SVĚTA LESNÍCH SAMOT) a o pět let později si zahrál ještě ve snímku BOŽÍ MLÝNY v postavě kováře Drastila. Poté se na filmovém plátně na dlouhou dobu odmlčel.

V české kinematografii se znovu objevil až v roce 1946 ve filmech KDO JE VINEN? (soudce) a MRTVÍ MEZI ŽIVÝMI (ředitel pošt). Od této chvíle se Martin v české kinematografii začal uplatňovat pravidelně v několika filmech ročně. Svými malými a epizodními roličkami se tak stal na přelomu 40. a 50. let jedním z nejobsazovanějších herců v Československu. Hrál různé, často proletářské a venkovské charaktery bodrých dělníků, otců či funkcionářů.