Vittorio Nino Novarese (1907 - 1983)

Vittorio Nino Novarese se jako výtvarník kostýmů prosadil v italské kinematografii již v meziválečném období, četné zahraniční produkce pracující v Itálii po druhé světové válce mu umožnily prosazení v mezinárodním měřítku a nakonec se trvale usadil v Hollywoodu. Jeho úspěšnou kariéru dokládá především dvojnásobný zisk Oscara za kostýmy.

Podobě historických kostýmů se věnoval do nejmenších detailů a měl i představu o celkovém pojetí filmů, proto brzy začal spolupracovat také na scénářích, pětkrát byl i asistentem režie. Jako kostymér, spoluautor scénáře a asistent režie se uplatnil například u životopisných filmů MARCO VISCONTI (1941) nebo ROSSINI (1942). V případě některých filmů ze současnosti byl jen asistentem režie a scenáristou (ÚSTAV GRIMALDI – Nessuno torna indietro, 1945).

Na životopisných filmech i fiktivních dobrodružných příbězích pracoval Novarese i po druhé světové válce, koncem čtyřicátých let začali italské exteriéry pro své historické filmy využívat i filmaři z Británie a Hollywoodu a tehdy dostala Novareseho práce mezinárodní rozměr. Za americký film PRINCE OF FOXES (1949) byl nominován na Oscara. Jako pedagog mezitím působil též na filmové škole Centro Sperimentalo di Cinematografia v Římě.

V roce 1959 se usadil v Hollywoodu, poslední italské filmy, pro něž navrhoval kostýmy, spadaly do tehdy oblíbeného žánru sandálu a meče (VE JMÉNU ŘÍMA – Nel sogno di Roma, 1959; HERODES VELIKÝ – Erode il grande, 1959). Jeho trvalému přesídlení do Spojených států paradoxně předcházela ale jiná profese – po válce totiž napsal román Furia, který byl krátce nato zfilmován v Itálii (ZUŘIVOST – Furia, 1947). Věhlas mu ale přinesla až hollywoodská verze významného režiséra George Cukora (WILD IS THE WIND, 1957), která zaznamenala značný ohlas na mezinárodních festivalech. Díky Cukorovi se pak Novarese přestěhoval do Ameriky.